Aktuality

neděle 19. květen

Celá školka jenom naše

  • Rarášci

Od pondělí jsme mysleli a drželi palce našim větším kamarádům. Odjeli na cykloškolku a ještě je nečekalo úplně super počasí. Nám nechali celou školku v péči a pár kamarádu školkáčů k tomu. O vše jsme se raráškovsky postarali.

Tak tedy popořadě – v pondělí bylo chladno i u Berounky, ale to nás nezastavilo. Když vydrží školkáči, tak mi taky! Velká výhoda byla, že nám krásně občas svítilo sluníčko! A tak jsme po neděli nakrmili morčátka, houpali se na houpačce, zapřáhli několik motorek a náklaďáků jako vlak a tak..

Ve úterý nám začala herna rozkvétat povedenými kytičkami a korunkami našich princezen. Stříhalo se, lepilo a zase stříhalo a lepilo. Venku kape, tak bylo potřeba si hernu udělat trochu veselejší.

Další, jiné, kytičky vyrostly ve středu. A venku na zahradě nastal stavitelský boom. Když se pozorně podíváte na sérii fotek zjistíte, děti dokázaly naprosto semknutě kooperovat na stavbě svého domu. Domu s mnoha pokojíky. Přenosily veškerý stavební materiál od branky ke schůdkám do herny. Založily základní obrys a ten začaly dělit dalšími a dalšími klacky. Bylo to fascinující a přísáháme, nepomáhaly jsme jim ani trošinku!!! Nakonec, jak vidíte, se začalo i bydlet!

Ve čtvrtek se výtvarničilo a to s velkým zápalem. Stále prší, kape… tak jsme se tedy k tomu počasí přidali po svém. Namočit papír štětcem je snadné, ovládnout kapátko chvilinku trvalo, ale jen chvilinku. Pak už každý s přesností neurochirurga kapal barvy jak o závod. Vznikla krásná řádně podmáčená louka. A když bylo po dešti, tak to jsme se těšili na co? Na louže!!! :-)

V pátek nás čekala práce! Opravdová. Vyčistili jsme domeček morčátkům, uklidili staveniště, zametli všude možně a vůbec tak nějak vzorně dali všechno do pucu, abychom se mohli pochlubit školkáčům, že ač malí, zvládli jsme to a ještě jim rozkvetla okna v herně. V pondělí se těšíme do školky!

Na to, jak to u nás vypadá, když nám patří celá školka se můžete podívat tady

neděle 19. květen

Školka v přírodě – Bílý Potok

  • Lesní MŠ Na dvorečku

Školka v přírodě byla bezva.
Sice je škoda, že jsme jeli v tak komorním počtu, protože jsme si na 100% jistí, že spoustu dalších Dvorečků by to zvládlo „s prstem v nose“.
Děkujeme rodičům, kteří dali důvěru svým dětem, že to zvládnou, protože takové výlety děti neuvěřitelně posouvají v samostatnosti.
Děkujeme rodičům, že dali důvěru nám, průvodcům, že se o ně láskyplně postaráme, jako o vlastní. Jinak se o ně ani starat neumíme. 
Vaše děti jsou perfektní! Ani všelijaké počasí je neodradí od toho, aby si užili krásný den v přírodě. Všímají si překrásných věcí cestou, pomáhají si, učí se od sebe navzájem, jsou empatické, odolné, radostné, společenské, ví co se sluší, umí rozlišit, jestli jsou zrovna na louce nebo v dopravním prostředku, děkují, prosí, zdraví, mluví o svých pocitech a jsou rádi na světě.

V pondělí jsme se všichni sešli na nádraží v Řevnicích, kde jsme Petrovi Slavíkovi (mockrát děkujeme!) naložili zavazadla do vozu, a my se nalodili na vlak. Vlakem jsme dojeli na Smíchovské nádraží, kde jsme přestoupili na metro. V metru jsme bedlivě poslouchali, kdy bude naše zastávka, abychom včas vystoupili. Na Florenci jsme našli náš autobus do Liberce. Toho nebožáka ale na parkovišti někdo naboural a ohnul mu zpětné zrcátko. Dlouze se snažil pan řidič přimět bulharského řidiče o nějakou nápravu, ale jazyková bariéra s kapkou ješitnosti mu nepřála, a tak jsme mu nabídli, že se mu pokusíme zrcátko narovnat. Domča vylezla Petrovi na ramena, bulharští řidiči najednou tolik nepospíchali a fandili, zatli jsme zuby a všecky svaly a zrcátko (zrdcadlo) se podařilo narovnat. Hurá, můžeme vyrazit! Cestou autobusem proběhla svačinka a také byl veliký zážitek autobusový záchod, který podle našeho dospěláckého odhadu navštívil každý minimálně jednou. V Liberci jsme přestoupili opět na vlak, který nás dovezl až na konec světa, kde jsme si udělali fotku. Po modré značce jsme se vydali směrem k naší chatě. Cestou jsme žasli nad všemi možnými toky, potoky, patoky a kalužemi. Zlákala nás louka, na které jsme se pořádně pováleli (v takové zimě přece klíšťata spinkaj) a udělali si radost lučním kvítím. Cestou jsme sbírali dříví, abychom si mohli udělat ohýnek na kterém opečeme buřty, řízky, jablíčka. Ohniště bylo krásné, hnedka vedle potoka díky kterému nezůstala jedna noha suchá, ale bylo krásně, v chatě se topilo a co víc? Přijel Petr se všemi suchými věcmi, takže bez obav. Celé odpoledne jsme řádili kolem chat a objevovali všelijaká zákoutí. Hřiště, minigolfové plochy, kde to parádně drandilo autíčkám, opičí stezku za potokem, stádo krav… až nám bylo líto odcházet na večeři. Po večeři jsme si v kroužku pověděli jak se komu co líbí a nelíbí a šli jsme se ubytovat. Vyčistit zoubky, najít pížo a hurá na pohádku. Malý princ nám snad přinesl sladké sny, protože dnešní noc byla bez pláče.

V úterý jsme měli pocit, že nemáme sebou děti, ale stádo tasmánských čertů, protože se většina z nás probudila do neuvěřitelného hluku. Sic radostného a plného nadšení do dalšího dne, shodli jsme se, že takhle to nejde. Svačinka byla skvělá, čersvé houstičky, vánočka a lupínky. Oběd jsme si naordinovali trochu později, abychom mohli jít na delší výlet k vodopádům. Prošli jsme Bílý Potok podel Hájeného potoka. Zjistili jsme, že když jseme proti proudu vody, je to prostě chtě nechtě do kopce. Cestou jsme se krom vody kochali chaloupkami a krásnými zahrádkami v okolí. Zastihli nás kroupy, tak jsme po lese chodili s otevřenýma pusama do vzduchu, protže jíst kroupy je bezva. Když jsme dorazili k vodopádům, Petr zahájil expediční výpravu/opičí dráhu/kamzíkovu stezku přes skaliska. Byla to divočina, všichni byli nadšení! Cesta zpět utekla jako voda v potoce a už jsme byli na obědě. Po obídku jsme si dali chvilkový odpočinek a když už to vypadalo na nekončící déšť, mraky se trošku roztrhali a my mohli s lanem vyrazit na stezku plnou posilovacích zařízení a prolejzaček, ale hlavně ta obří louka! Lítali jsme sem tam, přelézali, přeskakovali, podlézali lano, přetahovali se o něj, svazovali jsme lupiče a pak lupiči svazovali policajty, byla to divočina zakončená v obří kaluži. Rychle jsme se šli usušit, nahodit suché oblečení a tradá na večeři. Po večeři proběhlo koupání, a další setkání s Malým princem.

Ve středu jsme u snídaně dostali pořádný balík jídla! Z mraků nám pršel sníh. Čekal nás celodenní výlet na Kočičí kameny – hurá. Počasí jsme se snažili vylepšit písní, která volá sluníčko, ale moc se nezadařilo. Navíc Domča vybrala cestu necestu, která pořádně prověřila zdatnost Dvorečkových hrdinů. Kočičí kameny jsme sice někteří přes slzičky moc neviděli, ale ta radost, když jsme vylezli až nahoru a vědomí toho, že cesta dál už povede jen z kopce to zachránila. A co víc? Kdo cestou úplně neumrzl, vydal se s Petrem do Jizerskohorského technického muzea. Před večeří jsme se všichni zhruba pobalili a bavili se o zážitcích z celého dne, hledali ještě nová místa pro sušení oblečení, které se před použitím tvářilo jako nepromokavé. Myslím, že bychom mohli s dětmi fungovat jako testovači nového oblečení, protože tak 80% by neprošlo. Zásoby suchého oblečení se tenčí, naštěstí na další den už jedeme domů, takže to nějak zvládneme. Po večeři jsme se opět setkali s Malým princem a zapluli naposledy do pelíšku.

Ve čtvrtek ráno jsme po snídani dobalili zbytek věcí (rodiče, kteří poctivě podepsali všecko oblečení nesmírně děkujeme – opravdu nám to ulehčilo práci!). Přijel pan správce, kterému hnedka podali recenze, na které se chudák ani neptal :D (U nás byli mravenci, u nás se nedalo nic moc sušit, bylo tam málo topení, u nás nešlo zatáhnout okno, paní kuchařka dobře vaří, máte tu blbý počasí, byla mi zima na ruce, podivej co mám za kytku, smrdí mi holiny, máte pěkné chaty… ) Možná díky předchozí návštěvě jeho rekreačního zařízení -120 motorkářů, všecku chválu i kritiku unesl a mile se s námi rozloučil.
V Liberci jsme měli čas mezi přestupy, a tak nám Petr udělal bleskovou prohlídku Libereckých pamětihodností. Cestou k Liberecké radnici jsme obdrželi od autobusu zprávu, že bude mít cca 40min zpoždění, a tak jsme viděli několik všelijakých soch, radnici, zbytek tramvajových kolejí, které vozili návštěvníky do zoo, autobusovou zastávku jako jídelní stůl, Liberecké divadlo, Papírové náměstí, které nebylo z papíru, ale přes dráty mezi baráky byly navěšené tenisky, a jiné předměty. Na Libereckém autobusovém nádraží jsme se potkali s Petrou Roberts, která nám vezla zavazadla zase zpět do Řevnic (mockrát děkujeme!) a pak už to šlo jako po másle. Na všecky na nádraží čeklali rodiče a na Domču s Petrem čekalo zasloužené pivo v nádražní hospůdce. :)  

 

neděle 19. květen

Komorní týden (36. týden ve Stodole)

  • Lesní MŠ Na dvorečku

Pondělí společné. V družném houfu s habráčky žasneme nad proměnou Burešovky. Skoro bloudíme. Kam se poděla naše milá místa? Šlape nám to přesto parádně, odměnou je nám oběd na jarním slunci u ‚zeleného stolu’.
 
Úterý .Vyrazili jsme za kulturou do Rudolfina, kde jsme si zahráli na orffovy hudební nástroje. Po obědě je vzali útokem jedno z pražských dětských hřišť a pak hurá domů za rodičema.
 
Ve středu v kruhu myslíme na naše statečné kamarády v horách u Bílého potoka a sami se zahříváme hlavně zpěvem: Vyjdi, vyjdi sluníčko, na to naše políčko.. Vyjdi nad náš dvoreček! Zaklínáme, zaklínáme a ono nic.
 
Čtvrtek komorní. V jurtě tvoření, muzicírování. Nikomu se nechce z tepla ven. Vzájemně se po svačině přemlouváme a jakmile vplujeme do lesa, už se nám zas nechce zpátky! V potoce je voda a stromy po dešti tak voní..
 
V pátek jsme se vydali na rozkvetlou louku a pozorovali oku obyčejně skrytý život. Došli jsme až k řece, kde jsme pouštěli lodičky. Ve vysoké trávě pak hnízdila kachna s malými kachňátky. Stali jsme se dnes na chvili zpěvnymi ptaky(sykorkou,brhlikem,strakapoudem a kralickem)…vysoko nad námi v oblacích kroužilo káně, které plachtilo ve větrnych vírech a čekalo na svoji kořist.

neděle 19. květen

Na cykloškolce Ledoví muži řádili

  • Školka

Tak jestli je tady někdo opravdu frajer, tak jsou to vaše děti, naši milí. Ono se člověku venku na Pecáku kouřilo od pusy, člověk by se nejraději zahrabal do peřin a ti nezdolní školkáči už čekali seřazení v pelotonu, že vyráží. Předtím samozřejmě vydatná snídaně! A jelo se, počasí nepočasí, déšť nedéšť. Tu na okruh kolem rybníka Holná, tu do Houbového parku na Roseči, kde od minulého roku přibyla skvělá stezka po stopách zvířat, tu k jezu Metel. A pak oběd (děti jedly výborně, žádné „mě to nechutná“-evidentně pohyb a čerstvý vzduch udělal své). A odpoledne šup na kola nebo stavět domečky pro skřítky do lesa. Že prší?! Paráda – Terezka vyhlašuje, že „kdo nemá záda postříkaný od bahna, tak není správný biker“.:-) Výborný! Děti se začnou opravdu snažit :-) To sušení mokrých věcí stálo za to, zaplaťpánbůh za krb ve společenské místnosti. Večer pak pohádka a do hajan.

Ale ona byla občas nějaká ta slzička, že se stýská, to víte, že jo… Ale komu by se taky nestýskalo. A třeba tomu nebudete věřit, ale samy děti, když jsme je tak tulily a povídaly si s nimi o stýskání a o tom, že je dobře, že ta slza ukápne a že se přijdou pomazlit, konstatovaly: „ale já to dám, to zvládnu“. Kéž bychom byli i my dospěláci v zátěžových životních situacích tak plni pevného odhodlání a měli v sobě tolik vůle…

p.s. až si s nimi budete prohlížet deníky z cykloškolky a uvidíte, že kreslily mnohdy slunečné počasí i ve dny, kdy sluneční paprsek nikdo neviděl, tak vězte, že na tom trvaly a tvrdily, že prostě svítilo. A my velcí jen doufáme, že to byl stav jejich duše v průběhu těch dní…

Na pár fotek z cykloškolky se podívejte ZDE

Jak si užívali ostatní děti, které ve školce zůstali se podívejte ZDE

neděle 19. květen

S muzikou (36. týden v Habroví)

  • Lesní MŠ Na dvorečku

Pondělí společné. V družném houfu se Stodoláčky žasneme nad proměnou Burešovky. Skoro bloudíme. Kam se poděla naše milá místa? Šlape nám to přesto parádně, odměnou je nám oběd na jarním slunci u ‚zeleného stolu’.
 
Úterý v Rudolfinu. Zvonkohry, metalofony, xylofony. Zvuky čarokrásné a zábava veliká. A navíc: když si lehneme ve dvoraně na parkety, za vysokánským stopem tušíme oblohu…
 
Ve středu v kruhu myslíme na naše statečné kamarády v horách u Bílého potoka a sami se zahříváme hlavně zpěvem: Vyjdi, vyjdi sluníčko, na to naše políčko.. Vyjdi nad náš dvoreček! Zaklínáme, zaklínáme a ono nic.
 
Čtvrtek komorní. V jurtě tvoření, muzicírování. Nikomu se nechce z tepla ven. Vzájemně se po svačině přemlouváme a jakmile vplujeme do lesa, už se nám zas nechce zpátky! V potoce je voda a stromy po dešti tak voní..
 
Hou hou, housle jdou. Pátek v dílně houslaře.. nebo spíš černokněžníka? Ono totiž na výrobu houslí je potřeba krom dřeva i kus hadí nebo žabí kůže, sloního nebo mamutího klu, koňské oháňky a něco z velryby.. Řezník je to!

 

sobota 18. květen

Květnové dny u Mazáků

  • Škola

Blíží se oslavy 10. výročí od založení Jednoho stromu. Baví nás zpívat a tak i my přispějeme krátkým vystoupením, na které teď nacvičujeme o něco více, než v předchozích týdnech. Nacvičování nám ale nebrání učit se i v ostatních předmětech. V matematice už násobíme osmi, objevujeme obvody a obsahy, stále náročnější pavučiny, autobusy i slovní úlohy. V českém jazyce poznáváme některé ze slovních druhů, podstatná jména, přídavná jména, slovesa a spojky. Zatím je to pro nás hodně nové objevování a to nás baví. Poslední měsíce školy bude naše učení prolínat téma vody a my zjišťujeme, co všechno o vodě víme. Máme za sebou exkurzi se zoologem, ta nám dala kvalitní základ. Poznali jsme se metodu brainstormingu a hodně nás překvapilo, kolik dalšího toho o vodě vlastně víme. Páteční den patřil učení venku a my vyrazili na pozemek k Berounce. Kromě procvičování matematiky, jsme se učili třídit nápady, které zazněli při naší „mozkové vichřici“, seskupovat je do větších celků a témat. Máme dostatek studijního materiálu, kterému se budeme do konce roku věnovat. A taky jsme se trošku věnovali zahradničení, přesadili jsme některé květiny ve škole. Po přesazení jsme je museli samozřejmě zalít…a zase ta voda :)

Podívejte se na FOTKY

 

sobota 18. květen

Stromáci v lese a u pole

  • Škola

Zmrzlí naplnili naše očekávání a pobyt v terénu Stromákům v polovině května ozvláštnili notnou dávkou zimy. A protože jsme se v týdnu od 14. května učili v terénu rovnou dva dny, hodně nás to prověřilo. Ale zvládli jsme to. Ústředním tématem těchto dní bylo téma pole, opakovaní mluvnickýchh kategorií u podstatných jmen a dělení se zbytkem. V rámci tématu pole jsme se zaměřili na druhy polních plodin, správnou péčí o pole i hospodaření na něm. U pole jsme pozorovali jeho život. Hledali jsme odpovědi na otázky proč na polích roste jednodruhová vegetace a v jeho okolí je druhů  víc. Nestačila nám odpověď, že je to tím, že zemědělec pole oseje nebo osází, ale přemýšleli jsme o tom, jak je možné, že i následně pole nezarostou vším možným. Mluvili jsme o troljpolním systému, chemikáliích, které se na polích používají s ohledem na okolní krajinu a v poslední době i námi pozorovaným velkým množstvím uhynulých ryb a jiných živočichů v Berounce. Ála dokonce volala na Českou inspekci živostního prostředí, aby zjistila, že je to zřejmě důsledek spláchnutých pesticidů z polí s řepkou :-( . Mluvili jsme o záplavách, které polím pomohou, ale zemědělci uškodí. Kladli jsme si různé otázky a hledali odpovědi. V pátek jsme pak vyrazili se Štepánem Rakem na Kalu, abychom v rezervaci Kulivá hora hledali tentakulity, červy ze dna Devonského moře. Našli jsme nejen je, ale i amonity, hlavonožce a lilijice. I zde jsme mluvili o ochraně životního prostředí s ohledem na drobné živočichy, které nevidíme, ale jsou pod našima nohama. Vidět otakárka ovocného se nám i díky studenému počasí nepodařilo.  A co jsme ještě stihli? Procvičovat určování mluvnických kategorií u podstatných jmen, dělit se zbytkem, naučit se hrát hututu a oživit si hru evoluce,  číst naší milovanou osadu Havranů a kreslit ji. A mimochodem, už nám Ála koupila i další dva díly této trilogie od Eduarda Štorcha Na veliké řece a Minehavu! Tak se s z toho radujeme!

V angličtině jsme se prověřovacím testem rozloučili s pátou lekcí. Příště ho přineseme domů na ukázku. Ukázalo se, že se vyplatí věnovat se předem zadaným úkolům, v tomto případě psaní e-mailu. Dále jsme se seznámili se slovní zásobou šesté lekce – vybavení bytu (a table, a chair, a bookcase, a cupboard, a bed, a wardrobe, a sofa). Ještě jednou jsme se vrátili k tématu bezpečnosti na silnici a na zopakování částí těla si zahráli pohybovou hru Move your body,/head, arms, legs…like this a hruSimon says. Celý třetí blok jsme věnovali přípravě otázek a úkolů pro budoucí „bojovku“ v přírodě. To nás dost bavilo.

Koukněte na fotky

pátek 17. květen

Opičáci proskakují obručí

  • Škola

Tento týden se již poměrně intenzivně připravujeme na vystoupení, které proběhne v rámci oslav 10. narozenin Jednoho stromu. Dětem to jde, už se na to moc těším:-)

V českém jazyce jsme pilovali správné čtení interpunkčních znamének. Děti se učí správně zakončovat věty. Ale i číst čárky a dvojtečky. Poprvé jsme do písanky psali perem a jsme tím zase o kousíček dál. Psaní perem je trochu jiné, než psaní tužkou. Proto první písmenka byla trochu nesmělá, ale pak se všichni rozjeli a šlo to jako po másle.

Tělocvik jsme tentokrát zasvětili pilování kotrmelců. S přehledem zvládáme kotrmelec vpřed. Také jsme trénovali kotrmelec do rozkročení a kotrmelec plavmo. Do toho se dětem moc nechtělo, tak jsme si začali hrát na to, že jsme cirkusáci a proskakujeme hořící obruč. Přes první nesmělost se děti rychle přenesly a jelikož se nikdo nechtěl od ohně spálit, proskočili obručí bez nejmenších problémů :-)

V pátek jsme se vydali na louku u řeky. Pomohli jsme včelám posbírat zbylé pampelišky a podle příkladů na nich jsme je i rozdělili v úlu tam, kam patří. Zopakovali jsme si, co to je rojnice, prošli jsme pozemek a, kromě zbylých pampelišek, jsme posbírali i pár odpadků. Nakonec jsme si na rozběhali jazýčky mluvním cvičením. 

Jak jsme se měli, se můžete podívat zde.

pátek 17. květen

Deštivý květen u Brouků

  • Škola

Květen je v plném proudu a zmrzlí muži přinesli opravdu chladné počasí. My jsme to tedy využili k intenzivnějšímu učení a opakování. V českém jazyce jsme se vrhli do opakování shody přísudku s podmětem i opakování různých slohových stylů. Zkoušeli jsme, jak nám jde hlavně popis. Brouci se domluvili a Sonja kreslila, dle jejich instrukcí, vznikaly dost zajímavé obrazy :-) I konflikty, jelikož pro některé je opravdu těžké přijmout, že něco není tak, jak si představovali. 

V matematice jsme trénovali kromě rýsování i logické uvažování a to hlavně pomocí slovních úloh. Vymyslet, co vlastně počítám a jak k tomu dojdu, je někdy pěkně obtížné. Jednalo se hlavně o kombinatorické úlohy. Vrátili jsme se k našemu pátečnímu výletu v CHKO Brdy, povídali jsme si o tom, jak má vypadat hezký les, jak bychom se o něj měli starat. Začali jsme číst knihu Slyšíš, jak mluví stromy? A Brouci se snaží učit se, jak si dělat poznámky.   Oslavili jsme jedny narozeniny a vyráběli z keramické hlíny! 

 Květen u Brouků

čtvrtek 16. květen

Angličtina u Brouků 15.5.

Kateřina:

Zkusili jsme si opakovací test. Studentům se dařilo.(popis obličeje, osoby, porozumění textu, překlad). V dalším bloku jsme se popisu ještě věnovali. Formou poslechu jsme popisovali části těl zvířat a pak formou dialog procvičovali popis. Poslední blok byl společně s druhou skupinou. (viz dole)

Milena:

Anglickou středu jsme zahájili opakovacím testem (práce s textem a porozuměním, popisy osob, tvorba vět se slovesy have got versus be, slovní zásoba, překlad). Test zvládly děti bez zaváhání. Následně jsme se pustili do nové gramatiky – stupňování přídavných jmen. Děti zhlédly prezentaci, dozvěděly se, co znamená comparative a superlative a naučily se gramatická pravidla koncovek přídavných jmen v jednotlivých tvarech. Vše jsme následně procvičovali formou hry, konverzací i písemně.
 
V posledním bloku jsme se vrátili k oblíbené „Survival game“ a společně s druhou skupinou Brouků si lámali hlavy, jak se popasovat se záchranou deseti lidí ze čtrnácti. Skupinové rozhodnutí se nám podařilo hlasováním dotáhnout do konce. Ještě nás čekají debaty nad osobními preferencemi, ale to až příště :-) .

1. stránka z celkem 13612345...102030...Poslední »