Aktuality

neděle 26. květen

Brouci a lesní znalost

  • Škola

Ve škole jsme se pustili do čtení knihy Slyšíš, jak mluví stromy? Kniha je to plná inspirace a Brouci si vytváří z ní poznámky. Vyzkoušeli jsme si, jak může strom dýchat – vezměte větev a konec namočte v prostředku na nádobí. Pak už jenom hodně foukejte z druhé strany :-) Máte bublinu? V rámci tohoto tématu jsme se v pátek vydali do lesa, děti poznávaly jednotlivé stromy, odhadovaly jejich stáří a vytvářeli si svůj „stromový“ herbář. Pracovaly i s pilou, nařezaly si kolečka a z nich budeme dál tvořit. 

V matematice jsme se věnovali úhlům, Brouci by měli vědět, co je pravý úhel, ostrý a tupý úhel. Hráli jsme si s úhly v trojúhelníku a v čtyřúhelníku. V českém jazyce jsme pokročili a trénujeme shodu přísudku s podmětem. 

No a celý týden jsme se poctivě připravovali na Oslavy 10. výročí Jednoho stromu! Bylo to skvělé, děkujeme, že jste přišli a užili si to!

Brouci v lese 

neděle 26. květen

Týden v přírodě a s písničkou na rtu

  • Školka

Hodně jsme si užívali v přírodě, u vody, v holinkách nadšeně probíhali hluboké louže. V úterý jsme oslavili 4.narozeniny Květušky a děti nás moc potěšily, protože se o ní v kroužku hezky zajímaly – padaly otázky jako: „a víš, jakou barvu mají tvoje oči“? „s čím si doma nejradši hraješ?“, „jakou barvu máš nejraději“. A Květuška si to užívala – tanec po dortu se rozjel neskutečně, Šíma házel svoje breaky :-)

Od středy začali už předškoláci pracovat na své závěrečné knize, zpovídali jsme je a i oni vyprávěli o sobě a svých kamarádech. V následujících týdnech v tom budeme pokračovat až do rozloučení s předškoláky. Čtvrtek byl celý fotící, odkaz na fotky pošleme co nejdříve.

A pátek byl s naším školkovým orchestrem nacvičující na včerejší vystoupení. A jak to dopadlo, to jsem mohli vidět na úžasné včerejší oslavě. Na oslavě, že jsme tu 10 let, na oslavě života a dobrých lidí. Děkujeme, že jste s námi, že nám vyjadřujete podporu! Vážíme si toho!

 

Na fotky se podívejte ZDE

neděle 26. květen

Ronja (37. týden v Habroví)

  • Lesní MŠ Na dvorečku

V pondělí jsme se sešli na nádraží v punčoškách, šatech, límečcích a kalhotách s puky, abychom šli na kultúru. Cesta vlakem a tramvají proběhla hladce. Před Kampou jsme se nasvačili, pak jsme si odložili v šatně, vyčurali se a jako had vklouzli do dvou řad úzkého divadla. Příběh Ronji známe z knížky i z filmu nebo seriálu, ale na divadle je to přeci jenom jiné. Na Kampě jsme pak četli básně, tramvají se přemístili do Kinského zahrady. Schováni před deštěm jsme poobědvali, ale hřiště nás vylákalo i do deště. Usušili jsme se ve smíchovské knihovně, kde jsme si zatepla prolistovali ilustrovaný životopis Astrid Lingrenové, která Ronju napsala. Ve vlaku jsme mohli být tišší. 

Úterý jsme otevřeli cyklojízdou přes Tyršovku. Bylo nás dvanáct. Trénovali jsme brždění. Britské kolo má zadní brzdu na druhé ruce. Na Dvorku jsme zpívali písně na Výročí. Snad budeme v sobotu slyšet. V bývalé galerii jsme vyrobili rámečky na zítřejší focení. Nesli jsme je na Dvorek jako zvěřinu. Slavili jsme narozeniny. Četli jsme o Kouzelné truhle od Andersena.
 
Ve středu i ve čtvrtek jsme se proháněli po lese s naší dvorní Dvorečkovou fotografkou Monikou. Děkujeme moc za  vytrvalost a těšíme se na momentky, které hbitě ulovila :) Trochu jsme i zapózovali v dřevěných rámech vlastní výroby.. no uvidíte!
 
V pátek jsme ladili a zkoušeli zpěv a rytmiku na velkou sobotní slávu. Jednomu stromu už táhne na 10! V lese mezitím sluneční paprsky vytáhly z mravenišť mravence, zpod listů píďalky a ptáčky z hnízd. Bylo co pozorovat, bylo co poslouchat.
 

sobota 25. květen

Zmoklý, 37.týden ve Stodole

  • Lesní MŠ Na dvorečku

V pondělí jsme se za nemilosrdného deště vypravili na výlet z Dobřichovic přes kopec Hvíždinec zpět na Dvoreček. Hned v Dobřichovicích nás pozdržela neobvyklá podívaná. U jedné z místních překrásných vil se po trávníku proháněla sekačka na trávu, úplně sama a vypadala jako veliká žába. cestou do lesa jsme si všimli dvou obrovských dubů, které jsme pak viděli i zaznačené do mapy. Cesta vedla kolem studánky, kde sice nebyla voda, ale za to jsme si tam dali svačinku a zapsali jsme se do studánkové knihy. Pokračovali jsme do kopce a do kopce a pořád do kopce. Potkali jsme se stařenkou, která byla nesmírně nadšená, že děti vyrazily na výlet i v takovém nevlídnu. Protože nám cesta za soustavného deště neubíhala a už nám docházely síly, rozhodli jsme se nezdolat vrchol Hvíždinec a pokračovat po cestě od Pupku rovnou do tepla jurt. Jenže. Cestou se nám to rozleželo a rozhodli jsme se přeci jen zdolat nějaký ten vrchol, a tak jsme to od obrázku vzali přes Kótu 369 a kopec sjeli pěkně po zadku. V jurtě jsme se pěkně zahřáli a usušili.

V úterý jsme začali opět hromadnou cyklojízdou, tentoktrát trasa vedla lesem. Chladný den jsme věnovali přípravě programu na oslavu Jednoho stromu. Dokonce jsme museli i zatopit v kamnech.  

Ve středu jsme se dopoledne vyfotili společně s habráčky a pak se vyrazili fotit do lesní galerie. Děkujeme Monice za trpělivost! Odpoledne za doprovodu dešťových kapek o střechu jurty jsme si v šatně společně zazpívali písně na sobotu.

Ve čtvrtek jsme společně vyrazili do lesa s habráčky, vyfotili děti, které se nestihly vyfotit včera a pak pokračovali na krátkou procházku korytem potoka. Krásně jsme zmokli, a tak jsme zas využili kamna :)

pátek jsme ještě naposledy zkoušeli písničky na sobotní slavnost. Pak jsme se vydali na louku, kde jsme si hráli v trávě. Pozorovali jsme jarní přírodu s broučky a květinami. Sluníčko se na nás usmívalo, tak nám čas krásně ubíhal.

pátek 24. květen

Mazáci v opeře

  • Škola

Líbila nebo nelíbila? V pondělí jsme vyrazili na operu Jeníček a Mařenka do Karlínského divadla. Tato opera je dílem sourozenců, skladatele Engelberta Humperdincka a jeho sestry Adele Wetteové, která napsala libreto. Režie i scénografie se ujal Matěj Forman, jehož rukopis již známe z některých představení v Minoru. V našem mazáckém dění to byla první opravdová, dlouhá, nekomentovaná opera. Scéna, kostýmy a loutky byly propracované, zajímavé, temné i veselé, občas snové a romantické. Stejně tak hudba dokonale ladila a dokázala nás společně se scénou opravdu vtáhnout do děje. Ale co přesně tam vlastně zpívali? Oni zpívali slovensky? Nebo nějakým úplně jiným jazykem? Tak tohle nám tedy ještě opravdu nešlo, rozuměli jsme jen některým částem. Ale ano, opera se nám líbila, my to nevzdáváme a budeme naše uši na poslech operního zpěvu ještě trénovat :)

Ve škole jsme hodně nacvičovali, vždyť nás v sobotu čeká vystoupení na oslavách desátých narozenin Jednoho stromu. Přijďte se podívat, bude to stát za to. Nu a také jsme hodně procvičovali sčítání, odčítání a násobilku a v českém jazyce jsme psali příběh. Nebyl ledajaký, musel obsahovat citově zabarvená slova. No zkuste si vymyslet takový příběh, opravit v něm všechny chyby a ještě ho přepsat pěkně a bez chyby jako v písance? Rozhodně jsme nezaháleli. 

Anglickou středu jsme si užili. V prvním bloku jsme opakovali a také procvičovali psaní nové slovní zásoby k tématu oblečení (a sunhat, a skirt, a T-shirt, trainers, shorts, sandals, a dress). Ve druhém bloku jsme pracovali s učebnicí a potrénovali poslech a čtení. Zopakovali jsme také různé typy počasí a ve třetím bloku je i namalovali a představili ostatním. Všechno jsme položili hrami, abychom nemuseli pořád sedět :-)

Podívejte se na FOTKY

 

 

 

 

pátek 24. květen

Angličtina u Brouků 22.5.

  • Škola

Milena:

Na angličtině jsme procvičovali stupňování přídavných jmen. Děti si zdárně ukotvily 4 základní pravidla, která přidáním koncovek -er a -est tvar přídavného jména změní. Naučili jsme také nové pravidlo, které se používá u 2- a -více-slabičných přídavných jmen (intelligent, more intelligent, the most intelligent). Děti si zahrály pár týmových soutěží, nejvíce nás bavila soutěž na světová NEJ, např.: What is the best paid job? What is the biggest country/ bird/ city/ animal/ land animal/ocean in the world? What is the smallest country in the world? What is the hardest substance on Earth? What is the driest continent in the world? etc..
V posledním bloku jsme se učili novou báseň a dokončili jsme diskusi v rámci „Hry o přežití“ sdílením osobních preferencí.

neděle 19. květen

Celá školka jenom naše

  • Rarášci

Od pondělí jsme mysleli a drželi palce našim větším kamarádům. Odjeli na cykloškolku a ještě je nečekalo úplně super počasí. Nám nechali celou školku v péči a pár kamarádu školkáčů k tomu. O vše jsme se raráškovsky postarali.

Tak tedy popořadě – v pondělí bylo chladno i u Berounky, ale to nás nezastavilo. Když vydrží školkáči, tak mi taky! Velká výhoda byla, že nám krásně občas svítilo sluníčko! A tak jsme po neděli nakrmili morčátka, houpali se na houpačce, zapřáhli několik motorek a náklaďáků jako vlak a tak..

Ve úterý nám začala herna rozkvétat povedenými kytičkami a korunkami našich princezen. Stříhalo se, lepilo a zase stříhalo a lepilo. Venku kape, tak bylo potřeba si hernu udělat trochu veselejší.

Další, jiné, kytičky vyrostly ve středu. A venku na zahradě nastal stavitelský boom. Když se pozorně podíváte na sérii fotek zjistíte, děti dokázaly naprosto semknutě kooperovat na stavbě svého domu. Domu s mnoha pokojíky. Přenosily veškerý stavební materiál od branky ke schůdkám do herny. Založily základní obrys a ten začaly dělit dalšími a dalšími klacky. Bylo to fascinující a přísáháme, nepomáhaly jsme jim ani trošinku!!! Nakonec, jak vidíte, se začalo i bydlet!

Ve čtvrtek se výtvarničilo a to s velkým zápalem. Stále prší, kape… tak jsme se tedy k tomu počasí přidali po svém. Namočit papír štětcem je snadné, ovládnout kapátko chvilinku trvalo, ale jen chvilinku. Pak už každý s přesností neurochirurga kapal barvy jak o závod. Vznikla krásná řádně podmáčená louka. A když bylo po dešti, tak to jsme se těšili na co? Na louže!!! :-)

V pátek nás čekala práce! Opravdová. Vyčistili jsme domeček morčátkům, uklidili staveniště, zametli všude možně a vůbec tak nějak vzorně dali všechno do pucu, abychom se mohli pochlubit školkáčům, že ač malí, zvládli jsme to a ještě jim rozkvetla okna v herně. V pondělí se těšíme do školky!

Na to, jak to u nás vypadá, když nám patří celá školka se můžete podívat tady

neděle 19. květen

Školka v přírodě – Bílý Potok

  • Lesní MŠ Na dvorečku

Školka v přírodě byla bezva.
Sice je škoda, že jsme jeli v tak komorním počtu, protože jsme si na 100% jistí, že spoustu dalších Dvorečků by to zvládlo „s prstem v nose“.
Děkujeme rodičům, kteří dali důvěru svým dětem, že to zvládnou, protože takové výlety děti neuvěřitelně posouvají v samostatnosti.
Děkujeme rodičům, že dali důvěru nám, průvodcům, že se o ně láskyplně postaráme, jako o vlastní. Jinak se o ně ani starat neumíme. 
Vaše děti jsou perfektní! Ani všelijaké počasí je neodradí od toho, aby si užili krásný den v přírodě. Všímají si překrásných věcí cestou, pomáhají si, učí se od sebe navzájem, jsou empatické, odolné, radostné, společenské, ví co se sluší, umí rozlišit, jestli jsou zrovna na louce nebo v dopravním prostředku, děkují, prosí, zdraví, mluví o svých pocitech a jsou rádi na světě.

V pondělí jsme se všichni sešli na nádraží v Řevnicích, kde jsme Petrovi Slavíkovi (mockrát děkujeme!) naložili zavazadla do vozu, a my se nalodili na vlak. Vlakem jsme dojeli na Smíchovské nádraží, kde jsme přestoupili na metro. V metru jsme bedlivě poslouchali, kdy bude naše zastávka, abychom včas vystoupili. Na Florenci jsme našli náš autobus do Liberce. Toho nebožáka ale na parkovišti někdo naboural a ohnul mu zpětné zrcátko. Dlouze se snažil pan řidič přimět bulharského řidiče o nějakou nápravu, ale jazyková bariéra s kapkou ješitnosti mu nepřála, a tak jsme mu nabídli, že se mu pokusíme zrcátko narovnat. Domča vylezla Petrovi na ramena, bulharští řidiči najednou tolik nepospíchali a fandili, zatli jsme zuby a všecky svaly a zrcátko (zrdcadlo) se podařilo narovnat. Hurá, můžeme vyrazit! Cestou autobusem proběhla svačinka a také byl veliký zážitek autobusový záchod, který podle našeho dospěláckého odhadu navštívil každý minimálně jednou. V Liberci jsme přestoupili opět na vlak, který nás dovezl až na konec světa, kde jsme si udělali fotku. Po modré značce jsme se vydali směrem k naší chatě. Cestou jsme žasli nad všemi možnými toky, potoky, patoky a kalužemi. Zlákala nás louka, na které jsme se pořádně pováleli (v takové zimě přece klíšťata spinkaj) a udělali si radost lučním kvítím. Cestou jsme sbírali dříví, abychom si mohli udělat ohýnek na kterém opečeme buřty, řízky, jablíčka. Ohniště bylo krásné, hnedka vedle potoka díky kterému nezůstala jedna noha suchá, ale bylo krásně, v chatě se topilo a co víc? Přijel Petr se všemi suchými věcmi, takže bez obav. Celé odpoledne jsme řádili kolem chat a objevovali všelijaká zákoutí. Hřiště, minigolfové plochy, kde to parádně drandilo autíčkám, opičí stezku za potokem, stádo krav… až nám bylo líto odcházet na večeři. Po večeři jsme si v kroužku pověděli jak se komu co líbí a nelíbí a šli jsme se ubytovat. Vyčistit zoubky, najít pížo a hurá na pohádku. Malý princ nám snad přinesl sladké sny, protože dnešní noc byla bez pláče.

V úterý jsme měli pocit, že nemáme sebou děti, ale stádo tasmánských čertů, protože se většina z nás probudila do neuvěřitelného hluku. Sic radostného a plného nadšení do dalšího dne, shodli jsme se, že takhle to nejde. Svačinka byla skvělá, čersvé houstičky, vánočka a lupínky. Oběd jsme si naordinovali trochu později, abychom mohli jít na delší výlet k vodopádům. Prošli jsme Bílý Potok podel Hájeného potoka. Zjistili jsme, že když jseme proti proudu vody, je to prostě chtě nechtě do kopce. Cestou jsme se krom vody kochali chaloupkami a krásnými zahrádkami v okolí. Zastihli nás kroupy, tak jsme po lese chodili s otevřenýma pusama do vzduchu, protže jíst kroupy je bezva. Když jsme dorazili k vodopádům, Petr zahájil expediční výpravu/opičí dráhu/kamzíkovu stezku přes skaliska. Byla to divočina, všichni byli nadšení! Cesta zpět utekla jako voda v potoce a už jsme byli na obědě. Po obídku jsme si dali chvilkový odpočinek a když už to vypadalo na nekončící déšť, mraky se trošku roztrhali a my mohli s lanem vyrazit na stezku plnou posilovacích zařízení a prolejzaček, ale hlavně ta obří louka! Lítali jsme sem tam, přelézali, přeskakovali, podlézali lano, přetahovali se o něj, svazovali jsme lupiče a pak lupiči svazovali policajty, byla to divočina zakončená v obří kaluži. Rychle jsme se šli usušit, nahodit suché oblečení a tradá na večeři. Po večeři proběhlo koupání, a další setkání s Malým princem.

Ve středu jsme u snídaně dostali pořádný balík jídla! Z mraků nám pršel sníh. Čekal nás celodenní výlet na Kočičí kameny – hurá. Počasí jsme se snažili vylepšit písní, která volá sluníčko, ale moc se nezadařilo. Navíc Domča vybrala cestu necestu, která pořádně prověřila zdatnost Dvorečkových hrdinů. Kočičí kameny jsme sice někteří přes slzičky moc neviděli, ale ta radost, když jsme vylezli až nahoru a vědomí toho, že cesta dál už povede jen z kopce to zachránila. A co víc? Kdo cestou úplně neumrzl, vydal se s Petrem do Jizerskohorského technického muzea. Před večeří jsme se všichni zhruba pobalili a bavili se o zážitcích z celého dne, hledali ještě nová místa pro sušení oblečení, které se před použitím tvářilo jako nepromokavé. Myslím, že bychom mohli s dětmi fungovat jako testovači nového oblečení, protože tak 80% by neprošlo. Zásoby suchého oblečení se tenčí, naštěstí na další den už jedeme domů, takže to nějak zvládneme. Po večeři jsme se opět setkali s Malým princem a zapluli naposledy do pelíšku.

Ve čtvrtek ráno jsme po snídani dobalili zbytek věcí (rodiče, kteří poctivě podepsali všecko oblečení nesmírně děkujeme – opravdu nám to ulehčilo práci!). Přijel pan správce, kterému hnedka podali recenze, na které se chudák ani neptal :D (U nás byli mravenci, u nás se nedalo nic moc sušit, bylo tam málo topení, u nás nešlo zatáhnout okno, paní kuchařka dobře vaří, máte tu blbý počasí, byla mi zima na ruce, podivej co mám za kytku, smrdí mi holiny, máte pěkné chaty… ) Možná díky předchozí návštěvě jeho rekreačního zařízení -120 motorkářů, všecku chválu i kritiku unesl a mile se s námi rozloučil.
V Liberci jsme měli čas mezi přestupy, a tak nám Petr udělal bleskovou prohlídku Libereckých pamětihodností. Cestou k Liberecké radnici jsme obdrželi od autobusu zprávu, že bude mít cca 40min zpoždění, a tak jsme viděli několik všelijakých soch, radnici, zbytek tramvajových kolejí, které vozili návštěvníky do zoo, autobusovou zastávku jako jídelní stůl, Liberecké divadlo, Papírové náměstí, které nebylo z papíru, ale přes dráty mezi baráky byly navěšené tenisky, a jiné předměty. Na Libereckém autobusovém nádraží jsme se potkali s Petrou Roberts, která nám vezla zavazadla zase zpět do Řevnic (mockrát děkujeme!) a pak už to šlo jako po másle. Na všecky na nádraží čeklali rodiče a na Domču s Petrem čekalo zasloužené pivo v nádražní hospůdce. :)  

 Nahlédněte do FOTOGALERIE

neděle 19. květen

Komorní týden (36. týden ve Stodole)

  • Lesní MŠ Na dvorečku

Pondělí společné. V družném houfu s habráčky žasneme nad proměnou Burešovky. Skoro bloudíme. Kam se poděla naše milá místa? Šlape nám to přesto parádně, odměnou je nám oběd na jarním slunci u ‚zeleného stolu’.
 
Úterý .Vyrazili jsme za kulturou do Rudolfina, kde jsme si zahráli na orffovy hudební nástroje. Po obědě je vzali útokem jedno z pražských dětských hřišť a pak hurá domů za rodičema.
 
Ve středu v kruhu myslíme na naše statečné kamarády v horách u Bílého potoka a sami se zahříváme hlavně zpěvem: Vyjdi, vyjdi sluníčko, na to naše políčko.. Vyjdi nad náš dvoreček! Zaklínáme, zaklínáme a ono nic.
 
Čtvrtek komorní. V jurtě tvoření, muzicírování. Nikomu se nechce z tepla ven. Vzájemně se po svačině přemlouváme a jakmile vplujeme do lesa, už se nám zas nechce zpátky! V potoce je voda a stromy po dešti tak voní..
 
V pátek jsme se vydali na rozkvetlou louku a pozorovali oku obyčejně skrytý život. Došli jsme až k řece, kde jsme pouštěli lodičky. Ve vysoké trávě pak hnízdila kachna s malými kachňátky. Stali jsme se dnes na chvili zpěvnymi ptaky(sykorkou,brhlikem,strakapoudem a kralickem)…vysoko nad námi v oblacích kroužilo káně, které plachtilo ve větrnych vírech a čekalo na svoji kořist.

neděle 19. květen

Na cykloškolce Ledoví muži řádili

  • Školka

Tak jestli je tady někdo opravdu frajer, tak jsou to vaše děti, naši milí. Ono se člověku venku na Pecáku kouřilo od pusy, člověk by se nejraději zahrabal do peřin a ti nezdolní školkáči už čekali seřazení v pelotonu, že vyráží. Předtím samozřejmě vydatná snídaně! A jelo se, počasí nepočasí, déšť nedéšť. Tu na okruh kolem rybníka Holná, tu do Houbového parku na Roseči, kde od minulého roku přibyla skvělá stezka po stopách zvířat, tu k jezu Metel. A pak oběd (děti jedly výborně, žádné „mě to nechutná“-evidentně pohyb a čerstvý vzduch udělal své). A odpoledne šup na kola nebo stavět domečky pro skřítky do lesa. Že prší?! Paráda – Terezka vyhlašuje, že „kdo nemá záda postříkaný od bahna, tak není správný biker“.:-) Výborný! Děti se začnou opravdu snažit :-) To sušení mokrých věcí stálo za to, zaplaťpánbůh za krb ve společenské místnosti. Večer pak pohádka a do hajan.

Ale ona byla občas nějaká ta slzička, že se stýská, to víte, že jo… Ale komu by se taky nestýskalo. A třeba tomu nebudete věřit, ale samy děti, když jsme je tak tulily a povídaly si s nimi o stýskání a o tom, že je dobře, že ta slza ukápne a že se přijdou pomazlit, konstatovaly: „ale já to dám, to zvládnu“. Kéž bychom byli i my dospěláci v zátěžových životních situacích tak plni pevného odhodlání a měli v sobě tolik vůle…

p.s. až si s nimi budete prohlížet deníky z cykloškolky a uvidíte, že kreslily mnohdy slunečné počasí i ve dny, kdy sluneční paprsek nikdo neviděl, tak vězte, že na tom trvaly a tvrdily, že prostě svítilo. A my velcí jen doufáme, že to byl stav jejich duše v průběhu těch dní…

Na pár fotek z cykloškolky se podívejte ZDE

Jak si užívali ostatní děti, které ve školce zůstali se podívejte ZDE

18. stránka z celkem 153« První...10...1617181920...304050...Poslední »