Aktuality

čtvrtek 14. červen

English Wednesday Brouci 13.6.

  • Škola

Tentokrát jsme strávili anglický den všichni dohromady. Dostalo se nám skvělé příležitosti shlédnout film A Plastic Ocean, jehož promítání nám díky Petře Roberts zprostředkovala organizace Greenpeace. Jedná se o dobrodružně dokumentární film novináře Craiga Leesona, který se původně vydal prozkoumat oblast s vysokým výskytem modrých velryb. Ve vodách nachází nemalé množství plastového odpadu, ačkoliv očekával dokonale čistý oceán. Postupně ve spolupráci s mezinárodním týmem vědců a výzkumných pracovníků navštíví dvacet různých lokací po světě. Odkrývá alarmující pravdu o znečištění plasty a jeho dopadu na životy lidí po celém světě. Na závěr poukazuje na účinná řešení stávající situace. 

S dětmi jsme následně vedli diskusi, jak bychom mohli přispět jednotlivě ke zlepšení současné situace a redukovat produkci a používání plastů. Děti měly skvělé nápady a v diskusi bychom s nimi rádi pokračovali dál. Doufáme, že se o své nápady podělí i doma.

Foto z promítání si můžete prohlédnout zde.

neděle 10. červen

Lesní skřítek, koupání, lezení a tvoření(39.týden ve Stodole)

  • Lesní MŠ Na dvorečku

V pondělí jsme jeli do divadla Kampa na pohádku Honza a lesní skřítek. Mohli jsme být na děti pyšné, protože představení s ekologickou tématikou nebylo pro naše „lesní skřítky“ novinkou. Naopak velice přirozeně se orientovali a byli v obraze.

V úterý jsme se vydali na společnou výpravu k řece s habráčky. Anežka vzala kytaru, takže jsme si pěkně brodili v Berounce a zazpívali v kroužku. Připlavala k nám kachna, pochlubit se se svými kačátky. Bylo milé je pozorovat z takové blízkosti.

Ve středu jsme zdolali cestu až k obrázku Madonky, a od něj nenápadnou lesní pěšinkou na Kvótu, kde jsme si po náročném výšlapu odpočinuli. Někdo v hamace, někdo na jehličí po boku Víti, někdo stavbou domků a někdo dojídáním svačinky.

Ve čtvrtek jsme jeli lézt na skály do Černolic. Černolické skály, sedáky, karabiny, lezečky a stometrové lano vinoucí se po stěně skály na vrchol kam oči ani nedohlédnou. Děti byli statečné a myslíme, že si to dost užili. V příštím roce bychom rádi vyráželi častěji lézt na skály. Děkujeme Mirkovi Kuricovi a Lucce Červené za celodenní pomoc a Robinovi Kaletovi za jeho čas a profesionální přístup. 

V pátek jsme na Dvorečku pozorovali počasí a dumali nad tím, zda je polojasno či oblačno. Protože sluníčko už pěkně pálilo, vydali jsme se do lesa k potůčku stavět hráze. Vzali jsme si trakaře a lopaty, a s jejich pomocí jsme pak přeskládávali kameny a tvořili jezírka. Pak jsme měli volné tvoření z papíru. Každý měl jiný nápad a vznikly nám různé čelenky, ozdoby anebo knížky.

Fotky z tohoto týdne si můžete prohlédnout ZDE.

neděle 10. červen

Poslední živel za námi

  • Školka

Tak máme za sebou 14 dní s ohněm, naši milí. A nutno dodat, že vydařených – řekla bych. V pátek jsme se snažili společně u ohně vzpomenout si na všechno, co nás v posledních dnech provázelo a dát z toho do kupy, co se dětem nejvíce líbilo, na co vzpomínají.

Byly tu výlety – do sklárny i ve středu k hasičům v Radotíně. Děti si tam mohly samozřejmě vše okouknout, vyzkoušet, zeptat se. Fotky jsou vševypovídající. Za odměnu jsme koupili hasičům výborné klobásy z Farmy :-) Bylo tu hledání písmenek našeho Palivce, abychom se dozvěděli, že se jmenuje Ruda. Postupně děti odhadovali, jestli tím Palivcem je náš Tomáš nebo prý Robo. Ale ani ve sklárně ho nezahlédli, tak jsme to nechali být, třeba se k nám ještě někdy vrátí. Oheň jsme i tvořili z krepáku a plamínky jsme zkoušeli vytrhávat z barevných papírů.

Ze sirek jsme skládali úplně všechno – jméno, domy, geometrické obrazce. Velmi dobře si tak děti potrénovaly jemnou motoriku a představivost. V úterý jsme si potom zkoušeli Palivce zhmotnit velkolepým obrazem, který je k vidění v šatně, zapomněli jsme vám ho vyfotit. Ale stojí za to! 

Dětem se líbilo (až na pár výjimek – což je jasné) jak jsme v pondělí nacvičovali evakuaci objektu školky. Už přesně vědí, jak se požár vyhlašuje (slovem HOŘÍ a zvukovým signálem), kde se mají rychle ale bez paniky shromáždit na přepočítání. Perfektně si většina pamatuje, jaké číslo se vytočí na mobilu (říkají jedna pět nula) a ví, že na konci je nula jako je tvar rybníku, ze kterého mohou brát hasiči vodu – dobrá pomůcka k zapamatování. Ponořili jsme se společně do evakuace tak moc, že děti vyběhly až před školku, že jdou prý mávat hasičům, aby naší školku našli.

Mezitím jsme ale našli na zahradě housenky a prozkoumávali je důkladně – dle fotek se nacházeli na různých částek těla dětí i dospělých. A taky v ohni zbyly uhlíky a samozřejmě, že největší zábava byla je v dílně roztlouct a zmazat se neuvěřitelně!

A abych nezapomněla – trochu mimo živel jsme si odskočili v rámci multikulturních dní na Ukrajinu. Děti poslouchaly a spoustu si toho od Táni zapamatovaly. Pak jsme i ochutnávali ukrajinské dobroty a my dospělí popíjeli doušek vína. Už máme srdce zase o kousek větší.

Čtvrtý živel je za námi a s ním konec školního roku. Všechny živly zůstanou v nás jako naše podstata a jako pár hezkých vzpomínek. A o tom to celé bylo.

Na fotky se podívejte ZDE

neděle 10. červen

Rosteme spolu (39. týden v Habroví)

  • Lesní MŠ Na dvorečku

Pondělí jest dnem cestovním. Jedem do města, do holešovické tržnice. Kdysi tu byla jatka, dokladem jsou sochy býků u brány. Teď jsou tu Jatka 78, útulný divadelní prostor, a dávají pohádku o Bajajovi. Draků víc, ten třetí má tři hlavy, a chrlí pravý oheň. Ještěže si mluvící kůň ví vždy rady. Z Holešovic přívozem do Karlína a zvesela dom.

Úterý jsme jeden Dvůr. Se Stodolou a Anežčinou kytarou u vody. Stavíme bobří hráze. Zapouštíme kořeny do bahna. Odpoledne čteme o mravencích. Malujem na látky.

Ve středu jsme se drželi vlastně úplně blizoučko zázemí, asi tak jako mravenci v okruhu svého mraveniště. A mravenčí příběhy a písničky nás provázely i při odpočívání. To už jsme měli bříška plná lesních jahůdek a zjistili jsme, že umíme dýchat i do zad a že když se nadechneme nosem, ochladí nás to podobně, jako když dýcháme pusou s vyplazeným jazykem. 

Ve čtvrtek jsme se s našimi novými meči vydali trénovat rytířské souboje na palouček u lesa. Kdo zrovna nenacvičoval techniku, maloval pro kamarády předškoláky obrázky na památku. A kdo nemaloval, lez po stromech a hrál si u kořenů stromů. Měli jsme dokonce i dost energie na to vylézt na dračí hřbet a tam se pořádně poklouzat po zadku. No a odpoledne jsme měli př odpočívání povídání o tom, jak se kdo narodil, zda děti nosí čáp a zda jsou v bříšku tam, kde je i jídlo a jak dlouho tam jsou a spoustu dalšího.

V pátek opět budujeme domečky ve stráni a navíc si k tomu vytváříme lesní umění. Nasbírat lupínky, lístečky, přiložit na papír a postříkat barvou a pak zkontrolovat krásný bílý vzorek, který vznikl! Pak běháme maraton a skáčeme ze skokánku. Odpoledne nás pak Víťa škádlí vodou z hadice a my se mu snažíme uniknout.

Fotografie z celého týdne si můžete prohlédnout ZDE

2018-06-10-11-19-00

neděle 10. červen

Škola se vrátila z hor

  • Škola

Máme hory rádi, a tak do nich v pravidelných intervalech se školáky zajíždíme. První týden v červnu se nám domovem na 5 dní stala Pražská bouda v Krkonoších nad Pecí pod Sněžkou. Psát o tom, jak jsme putovali, poznávali rašeliniště, užívali nádherného počasí na hřebenech, zachraňovali zraněné a hráli si, nemá moc smysl. Protože naše zážitky z rozkvetlých luk a prosluněných cest nejsou moc přenosné. Nejlépe vám na vše odpoví naše fotky a věta:“ Měli jsme se báječně!“

Koukněte na fotky

 

 

pátek 08. červen

Bejčkův mlýn 2018

  • Rarášci

A bylo to tu! Školka v přírodě pro naše nejmenší v doprovodu jejich rodičů a zkušených ošetřovatelů. Bejčkův mlýn nás opět přivítal s otevřenou náručí spolu se svým typickým kouzlem a klidem. Je to zkrátka ráj na zemi. Takže jak jsme se tam těch pár dní měli? Věřte tomu nebo ne, ale nejraději bychom tam byli ještě teď. Program byl nabitý leč plný dobrodružství, nových zážitků a seznámení. Zkrátka, slova nestačí. Zvládli jsme společně navštívit Maříž, dobýt zříceninu hradu Landštejn a také vylézt na městskou věž v nedalekých Slavonicích. Bez rodičů jsme společně s dětmi prošli krásnou ZOO Bejčkova mlýna za výkladu a doprovodu slečny Alenky (nejhodnější duše Jihočeského kraje) a také probádali pohádkový les, kde jsme nakrmili Otesánka (Laděnce se o něm možná zdá ještě dnes), zachránili Zlatovlásku a dokonce našli Budulínka. Ale to nejdůležitější na tom všem je, že jsme byli spolu, užívali si každý den z plna hrdla, smáli se, radovali, povídali, pili, hodovali a také společně zpívali u závěrečného ohně. Jak jinak než za doprovodu kytary. Takže co víc říct? Ať žije Bejčkův mlýn 2018! Tak zase za rok :)

 

Na foto se můžete podívat zde

úterý 05. červen

Škola v přírodě školy Jeden strom, den I.

  • Škola

Komunitní škola Jeden strom se celá na týden přesunula do Krkonoš, aby si zde děti užily blízkosti, chození po horách i společné hraní. S batohy na zádech jsme vyrazili vstříct dobrodružství, kterým byla hned na začátku cesta vlakem, metrem a autobusem do Pece pod Sněžkou. Zde jsme batohy naložili do auta a začali stoupat vzhůru na hřebeny.  4 kilometry do kopce nás nezničily, i když bylo horko jako v prádelně. Brzy se ukázalo také proč. Déšť nás provázel prvním odpolednem, ale nebyl nijak vydatný. Vzduch se pročistil a my jsme měli možnost , i když v pláštěnkách, vyrazit k potoku na Hrnčířských boudách. My totiž hraní u vody milujeme, stejně jako vyřezávání ze dřeva. Ani voda v holínkách nás nezastaví. A že jí nebylo málo. Stihli jsme se i „učit“, hrát si, vybalit, večer společně zpívat a číst na dobrou noc pohádku Franta Nebojsa. První slzičky ukáply, protože, i když vypadáme jako „drsoni“, po rodičích se nám prostě občas stýská. Usnuli jsme ale všichni dobře a rychle a spali celou noc.  

Koukněte na fotky

neděle 03. červen

Mravenčí (38.) týden ve Stodole

  • Lesní MŠ Na dvorečku

V pondělí jsme se vydali do lesa nad potok Kejná, kde nši pozornost přitáhlo mraveniště plné pohybu. Hned jsme si vzpomněli na písninčku z minulého týdne Mravenci v kredenci, ale ne zas tak úplně, proto nás zachránila Anežka na telefonu, která nám ji na dálku zazpívala celou. Cestou na oběd jsme sbírali přírodniny, které by se hodili na stavbu mraveniště a v jurtě jsme si pak odpoledne na veliký papír jedno takové své mraveniště vyrobili, a prstovými barvami dotvořili mravenečky.

V úterý jsme v galerii vytvářeli přírodní štětce z klacíků, jehličí a listů. Pak jsme namíchali barvy a vyrobenýma štětcema malovali společný obraz, který je k vidění v jurtě u dospěláckého stolu. Protože jsme se chtěli trochu protáhnout, vyšplhali jsme na kopec a tam si ještě chvilku pohráli. 

Ve středu jsme do společného ranního kruhu přizvali také dámskou návštěvu z České školní inspekce. Za zpěvu mravenčí písně jsme se vydali na svačinku na palouček, kde jsme si četli z knihy Cvrček a mravenci a Brouci a hmyz. Po cestě ke psím hrobům jsme u tamního mraveniště zkoušeli, co budou mravenečci říkat na malé občerstvení. Nadrobili jsme jim hroznový cukr a kakaový flapjack. Pohráli jsme si u psích hrobů, pohověli jsme si v hamace a cestou zpět jsme při pozorování mraveniště zjistili, že na cukr chuť neměli, ale sušenku už skoro všechnu odstěhovali dovnitř.

Ve čtvrtek nás na procházku doprovodila jedna z inspektorských dam. Naše pozornost směrem k mraveništím neutuchala, a proto jsme se rozhodli se dozvídat víc a víc. Víte například, jak mravenec, když potká jiného mravence v lese pozná, že s nim bydlí ve stejném mraveništi? Očichá si ho tykadly. My tykadla nemáme, ale k čichání používáme nos. Zahráli jsme si proto takovou hru, abychom si to zkusili jako mravenci. Renatu a Toma jsme navoněli dvěma různými vonnými olejíčky, a pak na přeskáčku i děti. Děti pak jako mravenečci museli porovnávat vůně, a přijít na to, do jakého mraveniště patří. Všichni mravecečci se téměř bez chybičky rozdělili správně ke stejně voňavým sousedům.
Odpoledne jsme se snažili vzpomenout si, co všecko už o mravencích víme a napsali jsme to do našeho mraveniště na papíře.

V pátek nás čekal výlet do Prahy do divadla Na Prádle. Jeli jsme vláčkem a v Praze rovnou tramvají na hřiště na Újezdě. Pak už jsme se sešli s ostatními dětmi z Jednoho Stromu v divadle. Představení se jmenovalo Káťa a Škubánek a bylo veselé, hravé a s písničkami. Zatleskali jsme hercům, zamávali Tomášovi a vydali se zpět do Řevnic.

neděle 03. červen

Žabince není nikdy dost, jako uhlí v Minecraftu

  • Škola

Žabince není nikdy dost, jako uhlí v Minecraftu. Ano, i tohle se dozvíte, když vyrazíte s Brouky na Kodu. V osadě Koda se nachází historická technická památka v podobě mlýna a rybníček plný pokrytý žabincem. Poskytl nám příležitost vidět pulce i dospělé žáby a užít si den venku. Po modré jsme pokračovali dále k jeskyni, kde jsme si povídali o Siluru a Devonu, vzniku vápencové jeskyně, prosakování vody i vzniku krápníků. I o tom, jak se asi do středověku v jeskyni žilo. Zpátky jsme se vydali Údolím děsu – děsivé to trochu bylo, jelikož nás doháněla slušná bouře. Hromy a blesky byly dost intenzivní, ale zmokli jsme jenom trošku. 

Pondělí a úterý jsme strávili s kulturou. V pondělí francouzská opera – Carmen byla nádherná. A v úterý jsme si užili krásné představení Jeníček a Mařenka, úžasné hlasy, hudba, kostýmy i kulisy! Ani o přestávce jsme se nenudili, ve foyer divadla bylo totiž kejklířské vystoupení. 

Ve čtvrtek jsme si Brouci ráno napsali opakovací test z českého jazyka, kde se ukázalo, že vyjmenovaná slova jsou opravdu těžká, stejně tak jako pády. Na druhý blok přijela paní spisovatelka Jana Klimentová s paní nakladatelkou Lucií z nakladatelství Pikola. Dozvěděli jsme se, jak taková kniha vzniká a zkusili jsme si i sami navrhnout knihu a její obálku. Týden to byl skvělý! 

Koukněte na fotky

neděle 03. červen

Jak jsme hledali jméno pro Palivce

  • Školka

Tak první ohnivý týden je za námi, naši milí. A myslím, že stál za to. To bylo tak. Jak byly minulý víkend bouřky, tak se nám ve školce usídlil Palivec. Měl hafo energie a jediná šance jak ho trochu vydovádět byla, že budeme plnit jeho úkoly a on se tím trochu vybouří a bude od něj klid. Každý den jsme pak měli kromě spousty dalších úkolů, které na nás čekaly kdykoliv a kdekoliv jsme se pohnuli, hledat jedno písmeno z jeho druhého jména.

A tak jsme v pondělí našli písmeno R napsané na nejspodnějším kameni na zahradě školky (někteří nadšenci vyběhli na zahradu i v ponožkách a věřte mi, že nás ani na vteřinu nenapadlo vrátit je pro boty :-) .Měli jsme si každý najít a pomalovat svůj ohnivý kamínek a pomocí krepáku vytvořit symbol ohně. 

V úterý nám zanechal písmeno napsané tajnou vodou, která oživne jenom nad jeho ohněm. Tak jsme nad svíčkou objevili písmeno U. Pak jsme měli za úkol stejným způsobem napsat šifry a zkusit mu je nechat na noc ve školce, jestli je rozluští. Dalším úkolem bylo zlikvidovat jeho živel jiným živlem. A tak každý dostal svojí svíčku a musel ji pomocí proudu vody zhasnout. Nemusím snad říkat, že se děti snažily zhasnout plamen minimem vodu ve stříkačce, aby jí co nejvíce zbylo na postříkání ostatních – zejména nás dospěláků. Bžunda byla! :-) Odpoledne si ještě s Martinou zkoušely na zahradě míchat různé odstíny barev a odhadovat dopředu, která barva z toho nakonec vznikne.

Ve středu jsme začali myšlenkovou mapou a říkali si, co všechno si pod pojmem ohněm představujeme. Úkolem toho dne bylo zažít oheň v praktickém životě.  Tak jsme měli použít jeho živel tak, že oživíme zanesené ohniště a opečeme si chleba k svačině. A náhle jsme další písmeno jeho jména objevili v krbu v herně, svítilo tam tajemně několik svíček a dohromady tvořily písmeno D.

Ve čtvrtek jsme se ohřáli venku i vevnitř. Naši flexibilitu vyzkoušeli při cestování České dráhy, které od toho dne měly jednu ze svých výluk, takže cesta se stala ještě zajímavější a poskytla nám dostatek času stráveného na nádraží..:-)) Třeba Péťa ho ale využila po svém a vzpomněla si náhle na svá mladá trampská léta. Viz foto :-) Ve sklárnách v Nižboru se děti dozvěděly, z čeho se sklo vyrábí, mohly vidět výrobu džbánku, jak skláři foukají do píšťal, dávají do formy a chladí. Přihlížely i práci brusičů. A díky zvídavosti Péti se třeba i dozvěděly, že údajně jejich pec jede nepřetržitě bez vypínání 12 let, pak se zbourá a postaví nová! No a při odchodu nám tam prý někdo zanechal poslední písmeno A…

TAKŽE NÁŠ PALIVEC SE JMENUJE RUDA!! 

A v pátek jsme si užili společně Den dětí. Ráno v cukrárně kopečkem zmrzliny (reklamním tahem firmy Hájek bylo, že ke Dni dětí zdražila od rána kopeček zmrzliny z 20 na 25 Kč), poté krásným hřištěm pod Petřínem a nakonec vtipnou a svižnou pohádkou Káťa s Škubánek, při které se bavily děti ale i dospělá část publika. A vůbec jsme při tom netušili, že se venku blýská, padají kroupy a lije jako z konve. 

Na foto z ohnivého týdne se podívejte ZDE

22. stránka z celkem 120« První...10...2021222324...304050...Poslední »