Aktuality

neděle 25. březen

Lyžařský výcvik školy Jeden strom je za námi

  • Škola

Březen na horách je nejlepší. To už víme dávno, a tak jsme se 18. března vydali s rodiči a dětmi z Komunitní školy Jeden strom do Pece pod Sněžkou na Pražskou boudu, abychom otestovali své lyžařské a běžecké umění. Počasí nám opravdu přálo, lyže i běžky jsme ovládli statečně. Prostě jsme si to pořádně užili. Koukněte na fotky, ty vám poví víc. 

Koukněte na fotky

neděle 25. březen

Morana odplavala…

  • Školka

Týden začal se sněhovou pokrývkou a přitom se zima měla během dvou dnů rozloučit. A my se nedali a během celého pondělí jsme se na příchod jara připravovali. Sundali jsme společně zimní výzdobu a pomocí prstových barev už vytvářeli první sněženky v trávě. A k tomu jsme si udělali myšlenkovou mapu – co všechno se nám vybaví, když se řekne jaro. Taky jsme našli na zahradě materiál a začali vyrábět Moranu na středeční akci s rodiči. Je to zvláštní. Něco tvoříte a přitom – zrovna v tomto případě – chcete, aby to bylo jaksepatří ošklivé. Přesně tak – jak má Morana, jako symbol zimy – být. V úterý jsme byli v malinkém divadle Kampa na příběhu o Vodníkovi z Čertovky. Kulisy i sám příběh byl jednoduchý, doprovázený písničkami a velmi hladivý. Velký opak Minoru, na který jsme si zvykli, ale v tomto případě v tom nejlepším slova smyslu. Od středy jely přípravy na jaro už v plném proudu – peklo se, stříhali jsme proutky z vrby a zdobili školku. Ve středu odpoledne jsme si vytvořili jarní ozdobu a vynesli jsme Moranu. A kdo s námi byl, tak ví, jak jsme zpívali a jak jsme si na to jaro zapískali našima píšťalkama tak, že to musely slyšet vlaštovky až v Mokropsích :-) A bylo cítit, jak jsme se sešli spolu rádi a jak tradice už nějak neodmyslitelně patří k našemu životu. A do konce týdne se vše točili kolem toho, co nás čeká – a to sice velikonoční svátky. Mluvili jsme o tom, že je někdo prožívá jako přivítání jara a všeho nového a křesťané jako nejdůležitější svátek v roce, vyprávěli jsme příběh Ježíše, poslední večeři i křížovou cestu.

Na fotky z vynášení Morany se můžete podívat zde

Na fotky z týdne se podívejte zde

 

 

neděle 25. březen

Škola v době lyžáku – Myši mají pré

  • Škola

Po třech letech jsme opět zažívali pocity, které známe z doby, kdy fungoval přípravný ročník nebo jen třída Brouků: Prázdná vila, celá naše; všude dosti místa; místy i 12 dětí… Bylo to nesmírně fajn, ale už se těšíme, až ji zase všichni společně opanujeme, ožijeme a prokřičíme. 

Krom velmi pilného věnování se učivu, jsme ve škole nepromarnili ani den. Hráli jsme si, secvičovali pohádky, např. Hrnečku vař. Hráli jsme na kytaru a zpívali, velikonočně zdobili. Vyráběli jsme průsvity, filcovali, drátkovali, malovali mandali… Zkrátka jsme si užívali. 

Jestli nám nevěříte, koukněte na fotky.

neděle 25. březen

První jarní dny (28. týden ve Stodole)

  • Lesní MŠ Na dvorečku

V pondělí jsme opět pocítili letošní neodcházející zimu. V lese nás štípal „samec“ do tváří a tak jsme museli vyhledat místo na palouku kde nás zahřívalo slunko. Dnešní den probíhal v duchu příprav na slavnost Vítání jara. Vyráběli jsme smrtku „Moranu“ a zpívali si jarní písně:“Vrby se nám zelenají, na dvě strany prokvétají“…

V úterý jsme strávili den s Andreou a Vigem přípravami na jarní slavnost. Středa pak patřila jarní slavnosti zcela – kouzelnou atmosféru zachytila Monika na fotografiích, které si můžete prohlédnout zde.

Ve čtvrtek s námi ve Stodole byla Eva Bachiri. Vydali jsme se přes most do Letů. Pohráli jsme si na travnatých březích Berounky. A před OC Lety, kam až jsme došli, jsme si popovídali o našich zpěvných ptácích, kteří jsou neodmyslitelnou každoroční součástí  jara.

V pátek jsme si užili den s Andreou a její synem Vigem. Ukázali jsme jí náš bunkr a našli blízko něj naleziště „zkamenělin“. Nejvíc se nám líbila jedna obrovská, kterou jsme ani neunesli. Věnovali jsme velké množství času jejímu vydolování z hlíny a domluvili se, že ji schováme pod ostatní kameny a příště si pro ni dojedeme vozíkem:)

Fotografie si můžete prohlédnout zde

 

pátek 23. březen

Vítej jaro!

  • Rarášci

Byla zima mezi náma, ale už je za horama. Hu, hu, hu! Jaro už je tu!…. Tak alespoň podle kalendáře. :) Zima se ještě nechce a nechtěla vzdát své vlády, proto jsme si ještě v pondělí mohli užít dostatek sněhové nadílky. Sníh byl nejen venku, ale i vevnitř. A to v podobě vatových kuliček, vatové sněhové peřinky či soli. To vše je přeci bílé jako sníh. Někdo využil sůl a vatu na tvoření, jiný zase na hraní. Vozilo se, sypalo, stavělo, zkrátka dosytosti blblo. :) Pak přišel čas na ten opravdový sníh, který se nám doslova ztrácel před očima. Aby ne! Jaro přeci ťuká na dveře. Sice pomalu a potichu, ale už tu brzy bude v plné síly. Bylo tedy potřeba ho pořádně přivítat. A jak se takové jaro vítá? Přeci jarní výzdobou, písničkami, básničkami a také spálením Morany a přivoláním jara na dřevěnou píšťalku. Jaro je však plaché a zatím se nám trochu schovává… To, ale nevadí. My si o něm i tak povídáme, zkoušíme ho jako správní detektivové najít venku na zahradě či při procházce. Učíme se novou básničku o semínku, z kterého vyroste rostlinka. :) a co by to bylo za povídání a učení básničky, kdybychom si jedno malé semínko nezasadili?! Ono jich vlastně bylo trochu víc. To proto, aby nám na Velikonoce, které se kvapem blíží, vyrostlo krásné osení. No tak uvidíme, zda jsme šikovné zahradníci a něco nám z těch semínek vyroste. Tak nám držte palce! :)

 

Na fotky z krásného týdne plné zimy a jara se můžete podívat zde

čtvrtek 22. březen

Hu hu hu, jaro už je tu! (28. týden v Habroví)

  • Lesní MŠ Na dvorečku

V pondělí jsme ještě za mrazu vyrazili do tůní, abychom tam nasbírali rákosí na naší Moranu, která byla ten den ještě ve své síle, ač jsme už mohli tušit blížící se jaro, protože ledy na bažině už začínali tát. Když jsme se propletli bludištěm rákosů a měli ho dosti natrháno, vrátili jsme se na Dvoreček a začali Moranu pomalu chystat. Svázali jsme nejdříve dlouhé klacky, co přinesli Stodoláčci. Jedna parta připevňovala rákosí a druhá se pustila do odstrojování našeho „alegorického“ vozíku po masopustu. Odpoledne jsme pak Moraně navlékali korále ze šnečích ulit a prázdných skořápek.

V úterý jsme si už připravili náš oltářek na příchod jara. Odmetli jsme z něj sníh, ozdobili kočičkama, kytičkama, ulitama a zapálili svíčku, abychom pomohli posílit sluníčko v jeho síle. A že už to bylo poznat! Z rampouchů na jurtě to jenom kapalo! Po procházce do lesa jsme se opět vrátili zpět a tentokrát na Moranu navázali pořádné kusy slámy a připravili ji na středeční slavnost.

Ve středu jsme vyrazili na kočičky, ulovili jsme jich, co bylo potřeba, a nic víc (aby zbylo pro včelky!). Ozdobili jsme naši Moranu a jarní vůz na odpolední Vítání a pak vydatně odpočívali, abychom měli sílu skoncovat se zimou – přesvědčit ji písněmi a jarními tanečky, že už její čas vypršel! Hu hu hu, jaro už je tu! Díky, Moniko za krásné fotky ze slavnosti!  

Ve čtvrtek jsme sice neměli keramiku, ale i tak jsme se sešli „ve městě“ a vydali se procházkou do školky. Cesta samozřejmě vedla přes hřiště, čehož jsme náležitě využili a pohráli si. Po svačině jsme započali naše vysoko-brdské stoupání. Šel s námi i Radek, tak nás občas táhnul jako na vleku. Na kopec jsme vylezli až úplně nahoru a měli tam nádherný výhled. Cestu do školky jsme našli a po obědě oslavili Julinky 6. narozeninky. 

V pátek jsme se vydali do lesa objevovat jaro. Všímali jsme si nových větviček, rašících lístečků a našli i sněženky a nějaké krásné žluté kytičky. Hledání nás zavedlo až na naši oblíbenou „kótu 369″, kde jsme si ještě užili super klouzání po mizícím sněhu. Odpoledne v jurtě bylo krásně vyhřáto a my skoro všichni usnuli.

fotografie si můžete prohlédnout zde

2018-03-22-19-43-09

neděle 18. březen

malé kamínky do mozaiky

  • Školka

Co den v právě končícím týdnu, to malý ale krásný kamínek do mozaiky… Pondělí jakoby všechny předešlé zimní dny mávnutím proutku odešly a školka žila od rána barvou slunce a písku. Děti si vyráběly africké náhrdelníky, zdobily školku a vyprávěli jsme si o Africe. Jak je asi velká, jací lidé tam žijí, proč mají tmavou barvu kůže a proč nosí lidé na vesnicích vodu na hlavě. Na to všechno jsme dostali odpovědi při odpolední velkém setkání, které se nesmírně vydařilo a pumpovalo žlutooranžovou  energií. Vyrobili jsme si pasy, nechali se naočkovat a hurá do Afriky. Tak jsme se dozvěděli od přátel z Konga, že i v Africe se třeba slaví Vánoce a jestli je ten stromeček stejný jako u nás, jestli se slaví  i Velikonoce, jak je to tedy s tou vodou ve městech i na vesnici atd atd. Zpívali jsme, tančili a bubnovalo se. Lucie vyprávěla o štěstí jménem Zawadi a ještě dlouho zněl prostorem zvuk bubnů. 

V úterý jsme další pohlazení našli v přírodě. Nejdřív jsme se na ní ale upřímně řečeno tak hodinu ladili. Na to, že musíme víc zvedat nohy, rozhlížet se, že na záchod si můžeme dojít hned tady za stromem :-) , že když nám je zima, tak se musíme víc hýbat, že je dobré mít v batohu třeba pláštěnku, abych si na ní mohl sednout a v klidu se najíst, že je lepší mít v termosce teplý čaj než studenou vodu. Ale pak jsme zdolali kopec s českou vlajkou a od té doby už jsme si výlet jaksepatří užívali. Děti válely sudy, hrály hry, poznávaly různé druhy ptáků. Poobědvali jsme u Jany na zahradě a vydali se zpátky na autobus. A v něm dospěli k názoru, že rozhodně musíme do přírody vyrážet častěji!

Ve středu jsme si vzpomněli ještě na Afriku a propojili do se začatým tématem Moje tělo. Tentokrát o kůži. Povídali jsme si o rozdílu bílé a tmavé kůže, zkoušeli, co všechno kůží vnímáme. Hladili jsme se, zkoušeli na kůži teplou a studenou vodu, hebkou látku střídalo struhadlo. Uvědomili jsme si, že co jednomu je příjemné, může druhý vnímat stejně ale i opačně. Zahráli jsme si kontaktní hry na myčku na metro :-)

Ve čtvrtek šli předškoláci naposledy bruslit a cestou domů si mohli koupit nějakou dobrotu. Ve školce se přidali k ostatním a vnímali smysly. Ochutnávali jsme kyselé, sladké i slané, zkoušeli vnímání smyslů zaměňovat. No a v pátek jsme dny, které jsme věnovali našemu tělu zakončili mozkem. Dozvěděli jsme se o pravé a levé hemisféře, co všechno centra v mozku ovlivňují a hned si to vyzkoušeli sami na sobě. Rovnováhu jsme se pokoušeli udržet na šátku, když s ním dospěláci trhli, zrak, paměť a pozornost jsme trénovali v Kimově hře (zkoušeli si zapamatovat předměty pod šátkem a uhádnout, který se ztratil). 

Pět kamínků do mozaiky. Pět dní, kdy každý byl jiný, barevný a doplnil ten předcházející. Na konečný obrázek se dalo dívat rozhodně s úsměvem.

Foto z afrického odpoledne ZDE

Foto naše tělo všemi smysly ZDE

sobota 17. březen

Prďáci a měsíc knihy

  • Škola

Březen je měsícem knihy. My to víme, a tak jsme prakticky celý týden od 12. března drželi  s Prďáky knihy v ruce nebo je prezentovali. Celý týden nás provázelo dodělávání skupinové práce na téma živočišné druhy. Středa byla ve znamení veřejných prezentací přečtených knih. V matematice jsme se začali věnovat měření vzdáleností a početním operacím do 100. Také jsme se snažili pracovat s se slovními úlohami v kombinaci s časem. Jednoduché to pro nás nebylo. V pátek nás navštívil Luboš, který se u nás uchází o práci učitele, a začal s námi téma lidského těla. V rámci výtvarné výchovy jsme se seznamovali s technikou linorytu. Vytvořené matrice jsme tiskli a experimentovali přitom s barvami. Tématem byly jarní motivy. Dost nás to bavilo. Rozšířili jsme si repertoár o další písničku, kterou bychom rádi začlenili do našeho vystoupení na Staročeských májích. Každé ráno jsme si v komunitním kruhu povídali o tématech s oblasti etiky a filozofie, jako jsou svědomí, vina, spoluvina nebo přátelství.Byl to výživný týden. A teď hurá na hory!

Při angličtině jsme se vrátili k tématu Birthday, poslechli si příběh o nečekaném narozeninovém dárku, skládali příběh z kartiček i se pokusili o jeho dramatizaci.  /slovíčka present, cake, candle, balloon, birthday, bicycle, car/V konverzaci jsme procvičili otázku Is it a……..? a odpověď I don´t know.Příště upevníme odpovědi Yes, it is. No, it is not. Pokračujeme v procvičování hláskování a počítání do sta. S Heather se děti dále věnovaly zimním aktivitám, což se ukazuje jako stále aktuální téma. :-) .

Koukněte na fotky

sobota 17. březen

Mládata na Dvorečku (27. týden ve Stodole)

  • Lesní MŠ Na dvorečku

V pondělí jsme se vypravili do divadla Kampa. Na pohádkový příběh o nebezpečí naší civilizace – nedostatku „času“. A o malém děvčátku Momo, které náš svět zachrání před Zloději času. Podle knížky německého spisovatele Michaela Endeho “ Děvčátko Momo a ukradený čas”.

„Nemám teď na tebe čas“, tuto větu slýcháváme my a hlavně děti několikrát za den. Ale kam se poděl ten čas? Kde se skrývá? Kam či komu jsme ho prodali? Kradou nám ho šediví muži v šedivých oblecích, s šedivými obličeji, s šedivými doutníky?

V úterý jsme šli pozdravit všechna dvorečková mládata – jehnata ve výběhu nad lesem, kůzlata na Dvorečku a nové přírůstky – kachny, které se jmenují indičtí běžci a umí běhat se vzpřímeným tělem. Krom toho u toho v jednom kuse povídají. Zkoušeli jsme je napodobit – byla to zábava.

Ve Čtvrtek jsme už obvykle v zimním období byli na keramice. Tentokrát jsme pod vedením Blanky tvořili „tajemství“.

V pátek nás čekala deštivá výprava. Došli jsme k vodárně a zpátky jsme se vydali korytem potoka. Po cestě jsme objevili oranžové jezírko – stačilo tam hodit kámen a k hladině se vyhrnul ohnostroj oranžové. Krom toho jsme se pořádně zmáchali a zabahnili, atak jsme se šli brzy ohřát a osušit do jurty. Tam nás čekal teplý krb a odměna v podobě palačinek s marmeládou k obědu.

Fotografie si můžete prohlédnout zde

 

sobota 17. březen

Vědecké poznatky u Brouků

  • Škola

Brouci mají za sebou náročný týden. Stali se z nich malý vědci. Jednotlivé skupiny se staly odborníky na danou lidskou soustavu, ve čtvrtek je všechny odprezentovaly. Pomohla jim k tomu i návštěva Hrdličkova muzea člověka. Není to jen tak nějaké muzeum, je to opravdu vědecké, vysokoškolské muzeum. Brouci dostali přednášku jak o ontogenezi člověka, tak o různých nemocech, kosterní soustavě. Paní průvodkyně byla moc milá a měla spoustu informací, které dětem předala. Nezapomněla ani na historku o tom, že v muzeu straší – jen nevědí kdo, jestli Guta (indonésanka, která umřela v Evropě na zápal plic), či tři čtyřitisíce let staré mumie. Pro některé jedince bylo už dost vědy a rozhodli se počkat na zbytek skupiny na chodbě. 

Ve vědecké práci jsme pokračovali i ve zbytku týdne. Měřili jsme poloměry, průměry a obvody kruhů. A Brouci se už umí dívat na různé výpočty dostatečně kriticky, aby našli jisté souvislosti. No a tak jsme ověřovali myšlenku, že když 6x vynásobíte r, tak vám přibližně vyjde obvod. Ano, je to tak, dostali jsme se teda k číslu ∏, které má 14.3. svůj mezinárodní den. Nezapomněli jsme si povídat ani o Albertu Einstainovi, který se tento den narodil a Stephenu Hawkingovi, který tuto středu zemřel. Není to tedy velmi magické datum pro matematiku a fyziku??? :-)

Brouci – vědci

31. stránka z celkem 120« První...1020...2930313233...405060...Poslední »