Dvorečci – borečci aneb CYKLOŠKOLKA
Dvorečci – borečci! …takhle nás nazval průvodce Tomáš z lipenecké školky Jednoho stromu, když jsme ve čtvrtek dorazili na místo srazu v Houbovém ráji. A je to úplně stopro výstižné! Ale vezměme to od začátku:

Dvorečci – borečci! …takhle nás nazval průvodce Tomáš z lipenecké školky Jednoho stromu, když jsme ve čtvrtek dorazili na místo srazu v Houbovém ráji. A je to úplně stopro výstižné! Ale vezměme to od začátku:
Škola v přírodě ve Lhotce u Lidmaně je za námi. Užívali jsme si sluníčka, zábavy, společných her a výletů a pochutnávali jsme si na skvělé kuchyni. Prostor i jeho okolí byl jedním slovem úžasný a jednoduše vybízel k veliké samostatnosti dětí. A tak opět proběhla i bojovka v lese, kterou pro mladší děti připravily Veveřáci spolu s Opičáky. Do Lhotky se chceme určitě zase vrátit. Opičákům, našim páťákům, jsme poděkovali za společně strávený čas, protože odcházejí na druhý stupeň a tohle byla jejich byla poslední škola v přírodě s námi.
Na fotky se podívejte ZDE.
Tak přátelé, cykloškolka je za námi, je to neuvěřitelné, jak to uteklo. Děti byly jedním slovem skvělé, jezdily, nepadaly, měly dobrou náladu, nefňukaly, užívaly si sluníčko, pohodu, fotbálek s Tomem, předškoláci splnili kořeny přespání pod širákem i orientaci v mapě, někteří dokonce přidali i kořen mlčení (1 hodinu) . A večer, po pohádce a pár písničkách spinkaly až do rána. A i když říkaly, mě se stýská, tak už jste je viděly za chvíli, jak poskakují po louce a chechtají se s kamarádem. Jestli vám to přijde nějaké dokonalé, tak vězte, že je to pravda. Moc jsme si to s nimi užili!!! A děkujeme Iloně od Freyi i babičce od Jondy za doplnění té naší partičky a hlavně za pomoc, které se nám od nich dostalo!
Na fotky koukněte ZDE
Děti ve školce si užívaly klid a pohodu, bývaly spojené s Rarášci, dnes dokonce jely na malý výlet do Lipenců za zvířátky. ZDE
Hubičku dal bych ti v máji,
pod třešní plné květů.
V červnu plody oklovají
špačci v prudkém letu.
Na nás si špačci nepřijdou, třešně oklováváme pilně sami . Naše dvorečková jich má spoustu a už se červenají. Jdeme na ni zlehka a ne v prudkém letu (ale jenom v letu), můžem z její koruny zamávat už létu.
Čas na Dvorečku tento týden plynul v poklidném letním tempu, nehluku a měl zvláštní energii. Malíčkovskou. Speciální. Neobvyklou. Velká část našich kamarádů totiž brázdila cesty kolmo na Třeboňsku a my zbylí Stodoláčci a Habrováčci jsme spolu byli tento týden ještě o něco více, než obvykle. Jednou jsme odpočívali v horní jurtě, pak zase v dolní, les jsme zamykali a odemykali „po stodolácku“ i „po habrovácku“ a bylo nám společně prima. Hodně jsme trhali a jedli ty třešně. Počítali jim stopky a pecky. Hodně jsme mysleli na kamarády cyklisty. Jak se asi mají? Nebolí je nohy? Hodně jsme zalévali zahrádku. Už nám chystá poklady. Hledali a poznávali bylinky. Hodně jsme si hráli. Pozorovali malé strakapoudy a jejich starostlivé mámy. Když teď zajdete do lesa, určitě uslyšíte pípat nějaký strom – v tom stromě bude díra a v ní schovaná strakapouďata. A když se rozhlédnete, někde blízko bude máma strakapoudová se svačinou. Zaručeně.
Odvedli jsme i kus práce a vyprali v mýdlové vodě rouno od našich oveček, část obarvili, usušili na slunci a na podzim a v zimě, jako když najdeme. Bude z čeho plstit.
Konec týdne patřil vodním radovánkám, byli jsme se osvěžit a smočit nohy v Berouce, našli jsme spoustu škeblí a… ehm… taky mrtvého krtka. Zajímavé.
Jo a taky nám na Dvoreček přiletěli motýli a usadili se na bříze, až půjdete kolem, zamávají Vám křídly.