Země (32. týden na Dvorečku)
V pondělí nás silný vítr odfoukl až na louku, kde se utkali legendární fotbalové týmy Rychlý blesk a Hustá láva. Oba dva týmy podaly neuvěřitelné výkony, publikum umíralo na smích, protože hra chvílemi vypadala, jako kdyby někdo předváděl fotbalový příběh z knihy Malého Mikuláše! I přes veškerou snahu místních fanynek, přestrojených za luční víly, se Husté lávě nepodařilo dosáhnout tempa hry, které držel Rychlý blesk, a tak pro Horkou lávu skončil zápas ve stavu 1:3. Po napínavém utkání jsme se všichni pospolu odebrali na loď (povalený strom), na které jsme pluli až do oběda. Ve stínu lodi jsme se pak uvelebili každý ve svém, 2 metry vzdáleném, prostoru od ostatních pasažérů lodi, a poslouchali příběhy, které vyprávěli dva mořeplavci Martin a Nela.
V úterý jsme pořádně protáhli nohy. Vyrazili jsme k Madonce, kde ale naše cesta zdaleka neskončila. Pokračovali jsme dál, až na úpatí Hvíždince, kde jsme si pohráli v rouře a „listovém bazénu“. Dali jsme si tu oběd, a uzoučkou pěšinkou jsme šli Červenou roklí dolů na Tyršovu ulici, odkud jsme pak už došli na Dvoreček. Schválně koukněte na mapu, je to kus cesty! Cesta úzkou pěšinkou byla bezvadná, byla plná zkopečků a dokopečků, po kterých se pravděpodobně prohání cyklisté. Z nás se ale staly motorky, takže jsme všecky hopánky projížděli extrémně rychle a taky extrémně hlučně 
Ve středu jsme se vydali za pokladem. Průvodcem nám byla mapa a děti, které už poklad dobyly. Vydržely napovídat a ‚číst úkoly’, ale neprozradit příliš. Za to jim patří velký dík; jsou to pašáci, kteří nezkazí žádnou zábavu! V cíli jsme se podělili o zbylý poklad. Představte si, že kousků pokladu bylo přesně 14 jako nás! To namohla být náhoda! Na čarovném místečku jsme si pohráli a švitoření ptáku a zurčení potůčku poděkovali přírodě.
Ve čtvrtek jsme se rozdělili na dvě skupinky. My malíčci jsme se vydali směrem nahoru po stezce za psími hroby. Po cestě jsme procvičili rovnováhu při chůzi po dlouhých kládách podél cesty. Pak jsme objevili jedno stanoviště „bojovky“ a tak jsme splnili úkol ulovit bizona. Místo šípů jsme házeli šiškami. Oběd jsme si dali na odpočívadle u stolu. Pak jsme si tam ještě pohráli, zazpívali a znovu potrénovali hod šiškou přes stříšku. No a pak už jsme se vydali zpět na Dvoreček horní cestou a pak dolů po Dračím hřbetu. Skupinka „drsňáci“ neboli starší děti s Robem a Honzou vyrazili prozkoumat Fabianovu stezku, mostek se změnil v pirátskou loď má divoké řece, držte se bordů!, Potom cesta po kládě, kdo šlápne vedle, šlápne do lávy. Ve studánce je voda, hurá, aspoň tam, jdeme dál a zahneme po modré nahoru, na slunné mýtině obědváme, prolézame lana, Robo hraje na ukulele hitovku čaj čaj čaj. Poděkujeme místu a jdeme na základnu. Cestou ztrácíme (zakázanou) šavli a jedny kalhoty. Naštěstí se kalhoty najdou. Děkujeme.
V pátek jsme v kroužku hádali tajuplné předměty, které jsme dostali do venkovní kuchyňky na hraní od Fany. Byly tam dvě valchy, vařečky, paličky na maso a váleček. Řekli jsme si k čemu se používali. Napadlo nás ale, že si na ně zahrajeme. Vybrali jsme tedy hudebníky do kapely, a zahráli si naše oblíbené písničky s rytmickým doprovodem. Po sváče jsme se vydali na louku, kde jsme hráli fotbal, pozorovali mravence, a také hodně divné černé mouchokomáry. Pak jsme se vydali ještě dál podél Berounky až k padlému stromu, který nám připomíná koráb. Po něm jsme lezli, chodili, běhali okolo. Petr na něm dokonce vytvořil z lan žebříček pro odvážlivce. Pak jsme si dali obídek a odpočinuli si při poslechu Mikulášových patálií. A kolem divných mušek zase zpátky na Dvoreček.
A bylinky v záhonku rostou a ohýnek v pátek už voněl po létě…