Masko, pusť! (22. týden v Habroví)
Tento týden jsme se scházeli v trochu menším počtu, než obvykle. Některé děti onemocněly, některé si užívaly sněhu na horách. My ostatní jsme se o to víc opřeli do práce. Celým týdnem nás provázel rytmus. Každé ráno si zazpíváme a písničky doprovázíme na orfovy nástroje. V úterý jsme začali pracovat více i s dechem a aby naše úspěchy byly pořádně slyšet, vzali jsme do rukou flétny. Již dokážeme zahrát jednoduchý rytmus a pomalu střídat tři tóny. Jde nám to opravdu dobře! Nic nemá pravidelnější rytmus než čas. Tento týden jsme se naposledy intenzivně věnovali čtení času z hodin.
Druhý a třetí blok v úterý jsme věnovali kolejním záležitostem. Děti se rozdělily do svých kolejí a zbytek dne pracivaly na svém tématu. Máme tedy ve škole například nově nalakované dveře, přesazené květiny, v každé místnosti visí pravidla a výzva k ekologickému chování a vyšlo další číslo školního časopisu Stromáček.
Jak jsme se měli se můžete podívat zde.
Odstartovali jsem to pěkně od podlahy – přesně tak, jak se na masopustní dobu hodí. Jednu z hlavních masek Masopustu – medvěda, jsme si malovali, stavěli z kostek, z magnetické stavebnice, ze Sevy, z Kaply – kreativita dětí je tak úžasná! V kroužku jsme si pak řekli, co to ten Masopust je a proč ho slavíme. A že to vůbec neznamená, že máme maso v tomto období „pustit od sebe“. Naopak, že se jedná o období, kdy maso pouštíme do břicha, jíme další různé pochoutky, zpíváme, tančíme, veselíme se…a my ve školce pěkně řádíme! To všechno jako oslavu života před zklidněním po Popeleční středě jako předzvěstí půstu 40 dní před svátky velikonočními.
Ochutnali jsme trochu od klasických dobrot, hráli jsme v průběhu týdne spoustu her! Bylo to Skákej, medvěde, byla tu Židlovaná, Bum do hrnce, Hojačky – o tom, kterou zrovna, jsme demokraticky hlasovali! Velmi nenápadně jsme při hrách a zpívání masopustních popěvků a písniček trénovali rytmizaci, tleskali i dupali do rytmu. Ruce jsme procvičili při trhání barevného papíru, malinkými kousky jsme pokryli masku, která symbolizuje karneval, který nás také čeká. Předškoláci si jednotlivá písmenka slova MASOPUST museli sami vybarvit a vystřihnout, sestavit z nich celé slovo. Povedlo se jim to výborně a stalo se to hlavní výzdobou naší herny.
Také jsme hledali v herně věci, které vydávají zajímavý zvuk ale nejsou to klasické hudební nástroje, třídili jsme hrách a čočku, kreslili nohama a trénovali hrubou motoriku, odhad a koordinaci při zdolávání nového závěsného systému v herně.
Paráda – jedeme dál! Na fotky se podívejte ZDE
V pondělí byli na Dvorečku jen ti nejodvážnější. Foukalo, kroupilo, ale i slunce svítilo. Vyrazili jsme s míčem na louku, vyrochnili všechny louže. Domču zastoupil habrák Honza a tak to byl trochu klučičí den. Bylo nás pětapůl a vše se dělo tak samo jako v sobotu na výletě bez maminek. Byl to moc hezký den s extrémním počasím.
V úterý jsme zopakovali muzejní vlnu, a vydali jsme se tentokrát do Národopisného muzea, kde nás čekala výstava týkající se masopustu. Ranní vlak si pro nás překvapil překvapení, vůbec nejel na Smíchovské nádraží, ale odvezl nás na Hlavní nádraží, a tak jsme měli výlet spojený i s prohlídkou Prahy z tramvaje č.9. Ta už žádná překvapení nechystala, a zavezla nás na zastávku Švandovo divadlo, ze které jsme se rozutekli přímo do parku pod muzeem. Prohlídkou nás provedla milá slečna průvodkyně, se kterou jsme si dokonce zatančili tanec podšable.
Ve středu nás ráno na Dvorečku čekala malinká sněhová nadílka. Stodola byla jako pocukrovaná. V kroužku jsme si zahráli hru Na medvěda, a tím se v mrazivém ránu pěkně zahřáli. Procházku lesem jsme si dali krátkou, těšili jsme se na tvoření v jurtě. Protože si povídáme o masopustu, tvořili jsme koláčky z vlny. Ne k jídlu samozřejmě, na ozdobu. Ostatní děti malovaly vodovkamy.
Čtvrtek nás překvapil jarním počasím. „Ve zdravém těle, zdravý duch“ a tak jsme si nejdříve zahráli hru „Na mědeda“ (překlad Na medvěda) a vyrazili na louku u myší díry, kde jsme hráli míčové, běhali, přeskakovali, přetahovali, podlézali lano. Nakonec jsme se taky proměnili v lanovky. Povedlo se nám oustit pár loiček po Berounce. U ohínku jsem se ohřáli, opekli si jablíčka a svačiny. Cestou tam a zpět jsme překonali bahniště a loužiska. Všechno oblečení se dá naštěstí usušit. Bylo nás opět pětapůl a bylo to boží.
V pátek jsme si užili společný kruh s říkačkou- POSLOUCHEJTE, DÍVEJTE SE, CO SE DĚJE V NAŠEM LESE…….dali na Dvorečku sváču a vyrazilik řece, přes most a cestou rovnou k Letovské Sokolovně. Tam jsme naběhli jak divocí koně a užívali si od začátku až do konce. Běhali, skákali, lezli, přeskakovali, šplhali na tyči, houpali se na provazu, poskakovali na míčích, zkoušeli zvedat činky…..moc nás to bavilo a byla to sranda úplně pro všechny.Po návratu do jurty a obědě jsme zalezli do pelechů a poslechli si Trnkovu Zahradu v podání Anežky. A pak jsme si hráli na detektivy a hledali v knize maliličkaté předměty a když jsme je objevili byla to radost……a nebylo to vůbec jednoduché……vydržet soustředě
V týdnu od 10. února se Stromáci vypravili opět do doby krále Karla IV. V pondělí děti čekal projektový den, při kterém projektovali a stavěli hrady, zapisovali plány staveb, počítali vzdálenost cesty Karla IV. z Francie do Prahy, jeho věk, hledali na mapě Evropy Francii i Lucembursko a jejich hlavní města, tvořili vitráž, atd. Ve středu se v rámci daného tématu děti vypravily do Muzea hl. města Prahy v domě U Zlatého prstenu na program Praha – středověké město. Zde si zkoušely postavit středověké město, seznámily se formou videomapingu se vznikem a růstem města Prahy nebo s řemesly, která se ve středověké Praze objevovala. V českém jazyce se děti věnovaly mluvnickým kategoriím u sloves, především podmiňovacímu způsobu a v matematice stále konstrukci trojúhelníku. V úterý si pak celou školu potkal kolejní den.
V pondělí jsme se větru nezalekli a vyrazili jsme do Toulcova dvora na program Cesta k chlebu. Vytvořili jsme obrázkový film i s titulky o tom, co vše se děje s polem, než na něm vyroste a uzraje obilí. Obilí jsme si zkusili vymlátit, umlít, prosít, založit kvásek a upéct svůj vlastní chlebíček. To vše bylo protkáno hrou, samozřejmě tématickou. Počasí nám naštěstí přálo, foukalo jen maličko a většinu dne bylo dokonce slunečno a tak jsme si mohli den hezky užít. V tomto hezkém projektu budeme pokračovat i nadále u nás ve škole. V úterý jsme po plavání pracovali každý ve své koleji správců, rádců, zahradníků, kronikářů a knihovníků. Ve druhé půlce týdne jsme se věnovali v češtině vyjmenovaným slovům, trénujeme rozlišování slov příbuzných a vyjmenovaných slov v různých tvarech a to je pro nás někdy velký oříšek. Také se učíme tvořit pěkná souvětí, hledáme kolik vět v něm můžeme najít, spojovací výrazy a vše se snažíme vtěstnat do jednoduchého grafického zápisu. V matematice jsme se věnovali dennímu harmonogramu, který jsme si vytvořili už minulém týdnu, násobilce a přednostem v rovnicích. Už víme, kdy má přednost násobení a teď nám výpočty zpestřily ještě závorky.
Ve středu při angličtině jsme zopakovali předložky a posunuli se k dalšímu tématu, kterým je volný čas. S dětmi se učíme mluvit o tom, co děláme. Fixujeme si spojení předložky a dne v týdnu (ON Monday,..) a tvoříme věty (On Monday, I read books. On Tuesday, I ride a bike.) S Heather se potom děti soustředily na opakování tématu Food, které obsahuje následující slovíčka: potatoes, bread, pasta, spinach, tomatoes, ham, chicken, fish, steak, jam, milk, cheese, chocolate, ice-cream.
Podívejte se na FOTKY
Brouci tento týden hodně rýsovali. Věnovali jsme se konstrukcím, jejich popisu. Je vidět, že se při rýsování pomalu, ale jistě zdokonalují. V matematice jsme začali i nové téma – ciferníkovou aritmetiku. Kde jinde ji začít než na louce. Trochu jsme se u toho zahřáli, obíhali jsme „náš ciferník“ a dobrali se k výsledkům. Na čerstvém vzduchu to jde do hlavy nejlépe! V českém jazyce jsme zase skládali básničky – vymýšleli jsme nespisovná a hovorová slova a zkoušeli na ně utvořit trochu smysluplnou báseň! V úterý byl kolejní den a tak vznikl další díl časopisu Stromáček – k nahlédnutí v každé třídě, jsou krásně přesazené květiny, víme, co nám přináší družina, byli jsme se podívat, jak vzniká ilustrace ke knize a kolej správců zase o kousek pokročila s broušením dveří. Ve čtvrtek byl projektový den na téma voda. Byl plný pokusů – květiny nám „modrají“ na okně. Zkoušeli jsme povrchové napětí i co plave a nikoliv.
Tato otázka vyvstala hned první den tohoto týdne. Chvíli jsme měla pocit, že si ze mne snad dělají legraci a hrajeme bez mého vědomí na schovávanou. Nebylo však tomu tak. Postihla nás chřipková vlna a jeden Veveřák po druhém ulehal do postele. Naštěstí ne všichni. S tou hrstkou přeživších jsme se mohli z vesela a velmi individuálně vrhnout na učení. Český jazyk byl naplněn poznáváním a psaním nových písmen. Tentokrát písmena C, Č, a Š. Četli jsme příběh o Šimonovi, který žije v Klokánku a nemá maminku a tatínka. Poznávali jsme Čendu a Cyrila. Dva kluky, co mají rádi hry. Jednu si dokonce i sami vymysleli. My jsme měli možnost si jí zahrát. Po hraní byl čas na trochu procvičování grafomotoriky a písařských dovedností. Stále si musíme ukotvovat správné držení tužky. Občas máme prsty tam, kde nemají být. Luštili jsme křížovky, hledali chybějící písmenka, která nám ze slov někdo sebral a psali slova do mouky. Zvládli jsme si i přečíst a prohlížet další díl Jednostromového časopisu s názvem Stromáček. Bylo toho opravdu hodně. Matematika tentokrát patřila krychlovým stavbám, které jsme zkoušeli stavět podle pokynů či namalovaného plánu. Krokovali jsme, skládali parkety, zkoušeli se orientovat, kde je pravá ruka, kde je levá ruka a také jsme při páteční výuce venku hráli mnoho matematických her. Nezapomněli jsme si ani zahrát novou hru s názvem Sova. To jeden popisuje ostatním někoho koho si vybere, a hádá se, koho vybral. Byla to vskutku zábava. Prvouku provázelo opakování na téma Já a moje tělo. Zkoušeli jsme hledat části těla, popisovat je a naučili jsme se názvy všech prstů. Občas se nám ještě plete prsteníček s ukazováčkem. Ale to brzy dotrénujeme. Všechno učení jsme završili výtvarkou, ve které jsme se snažili znázornit vichřici, vítr, orkán, který se v tomto týdnu přehnal přes Českou republiku. A jak to dopadlo? Na to se můžete podívat zde.
To vám bylo… minulý a tento týden jsme si zkusily s Rarášky integrovaný výchovně vzdělávací blok. Takzvané íbéčko. Ne, že bychom to nezkoušely už předtím, ale tentokrát to opravdu mělo znaky adaptovaného malého rarašího kolektivu, takže huráá! A hlavně, vrcholilo to báječným úterním dopolednem, kdy za námi přijely sovy. Nádherné. Chráněné a dva druhy kriticky ohrožené. V celé republice jen devadesát hnízdících párů. Už víme, že sovy vlastně moc nehoukají, otočí hlavu o tři-čtvrtě a srdíčko z peří kolem hlavy jsou uši. Že sova Hedvika byl Hedvik, protože samičky jsou vždy černě kropenaté. A ještě jedno překvapení – sovy nejsou nijak moc chytré, natož moudré!
Vyráběli jsme sovičky z otisků našich dlaní a už jen vystřihnout velké soví oči nám dalo velkou práci. Už víme, proč je mají sovy velké a že s nimi vůbec nehýbají.
Taky jsme v kroužku dělali jakože máme pařáty a lovili myšku a z kroužku pak na svačinu odcházeli po větvičce…
Pořádali jsme také večírek, v pátek jsme hráli na piánko, písničku za písničkou. Ale nejlepší byly zvuky, co piánko vydává – motorka, alarm, hasiči… Máme také začínající architekty projektující domek za domkem… Takový výživný týden to byl…
Na fotky a krátká soví videa se můžete podívat tady