Dušičkový týden u Vyder
Dušičkový týden u Vyder
Moje malé světýlko, chci, aby svítilo...
Nikdo mi ho nezhasne, chci, aby svítilo...
A pro všechny vydřičky, chci, aby svítilo...
Autor: Vydry
Dny jsou kratší, tmy přibývá, když se zaposloucháme, příroda se ztišila a poznáme, že se chystá na zimu.
V dušičkovém týdnu vzpomínáme, povídáme si o smrti a o životě, o těle a o duši. Hodně se toho dočteme v knížce O smrti smrťoucí. Víme, co se stane s tělem, když zemře člověk, i když uvadne rostlina. Hádáme, co se stane s duší. Zkoušíme se ztišit a naslouchat tlukotu vlastního srdce. Povídáme si o našich blízkých, které jsme znali a už s námi nejsou. Vytvoříme si vzpomínkový strom. Navštívíme černošický hřbitov, kde dušičkové písně hezky zní a atmosféra je kouzelná. Zapálíme svíčku na hrobě, který se nám zdá nejopuštěnější.
V českém jazyce jsme poznávali známá písmena po hmatu, vyvodili, zapsali a poznávali písmeno a hlásku J. Četli a psali jsme krátká slova a věty, uvolňovali ruce. Čtenářská dílna je pro nás velmi milý čas. V matematice jsme opět hráli kooperativní hry a objevovali nové matematické prostředí – park. Výtvarničili jsme tentokrát hodně. Pod rukama nám vzniknul Martin na bílém koni i parádní barevné lampionky. No a v keramické dílně už tvoření mělo vánoční nádech…
Věnovali jsme se také čtvrtletnímu sebehodnocení.
A protože čas, kdy zavládne Martin už je za rohem, znějí u nás i písně svatomartinské, hodně si o sv. Martinovi povídáme a čteme společně s Ledňáčky. O jeho životě a skutcích, legendy, pranostiky. A tak jako se sv. Martin podělil s žebrákem o svůj plášť, učíme se i my dělit se a zvědomovat si, co je to dobro, které můžeme předat dál. Cítíme, že jsme si pak všichni mnohem blíž a je nám milo. Těšíme se na Svatomartinskou slavnost.
Přijďte, budeme si blíž.
Už šeří se a fouká a vítr si píseň brouká.
Martine, sviť lucernou, ať můžem kráčet za tebou.