Koumáci mezi starými pověstmi
Koumáci mezi starými pověstmi
Autor: Koumáci
Čas letí neskutečnou rychlostí. Je tu květen, venku sluníčko, čím dál tím více nás to táhne ven. V českém jazyce jsme dál, ve třídě i venku, poctivě pilovali shodu přísudku s podmětem. Radost nám dělalo společné sdílení přečtených příběhů, českých pověstí. Někteří z nás sáhli dokonce po klasické verzi od Aloise Jiráska a díky těmto legendám jsme si barvitě přiblížili dobu, kdy na naše území přišli první Slované. Bylo fascinující sledovat, jak se mýty o praotci Čechovi nebo Krokovi prolínají s historií, o které už něco víme. Matematika nás i tentokrát vytáhla do prostoru. Stavěli jsme krychlové stavby a učili se na ně dívat očima projektantů. Už nás nezaskočí žádný plánek, protože jsme trénovali, jak taková stavba vypadá z různých úhlů – shora, zprava i zepředu. Trénink prostorové představivosti byl občas oříšek, ale teď už přesně víme, jak každou krychli správně „přečíst“. Protože nám počasí přálo, vyrazili jsme v rámci výuky ven. Prověřili jsme svou fyzičku a společně si zaběhli jeden kilometr. No, někteří z nás dokonce i dva kilometry, protože značka pro konec trasy byla uloupena. Lupičem byl zřejmě některý z venčených pejsků, protože konec trasy značila sada barevných míčků. Jednoznačně poučení pro příště. Zbytek času na čerstvém vzduchu pak patřil naší oblíbené přehazované, ve které se neustále zlepšujeme. Při angličtině jsme se ponořili do přítomného času prostého a zkoušeli ho procvičit všemožně - hlavně konverzací. Popisovali jsme obrázky, předváděli jsme a hádali jsme, pracovali jsme u stolu i v pohybu při hrách a u interaktivní tabule. Na konci dne už nám to velmi pěkně šlo :-) Byl to týden plný příběhů, přesnosti a sportovního ducha. Stihli jsme i jednu další důležitou věc, o které zatím musíme mlčet, ale těšíme se na Den maminek!