Koumáci na Točníku: Hradní mise, bitva o zdroje a nocování v deseti stupních
Koumáci na Točníku: Hradní mise, bitva o zdroje a nocování v deseti stupních
Autor: Koumáci
Máme za sebou týden, na který budeme ještě dlouho vzpomínat. Byl totiž nabitý praktickými dovednostmi, vědou a hlavně velkým hradním dobrodružstvím. Všechno to odstartovalo velmi užitečným kurzem první pomoci. Učili jsme se, jak reagovat v krizových situacích a vyzkoušeli jsme si i masáž srdce na figuríně. V lavicích jsme pak v češtině pilovali probrané jevy a posvítili si na číslovky, konkrétně na jejich druhy a na chytáky při skloňování slov dvě a obě. V matematice jsme zase objevovali některá pravidla dělitelnosti. Na chvíli jsme se stali také biology. Vzali jsme si na pomoc mikroskopy a detailně zkoumali jemnou stavbu těla vlčího máku. Pak už ale veškeré naše soustředění patřilo přípravám na velkou výpravu. Ve skupinách jsme si definovali jasná pravidla, sestavili jídelníček, propočítali vše tak, abychom se vešli do daného rozpočtu, a nakonec vyrazili do obchodu potřebné suroviny sami nakoupit.
A pak to vypuklo, přišel dlouho očekávaný dvoudenní výlet na Točník. Počasí nám sice ukázalo obě své tváře, když jsme cestou na hrad pořádně zmokli, ale hrdinně jsme uschnuli a na samotnou hru pod hradem už nám svítilo sluníčko. Cestou jsme museli ve skupinách malovat erb podle zadaného textu a odprezentovat jej ostatním skupinám. Pod hradem jsme získávali body při strategické hře a v prostorách hradu jsme museli podle anglicky zveršovaných indicií vypátrat skryté suroviny. Za získané body jsme si pak kupovali suroviny na večeři. Když někomu něco chybělo, nastal velký směnný obchod. Ukázalo se, že jsme skvělá parta, protože jsme vše vymysleli tak, aby nakonec každý dostal to, co potřeboval. Večer patřil ohni, opékání špekáčků a sýrů a volné hře v tajemných hradních zákoutích. Samotná noc byla také zkouškou zdatnosti, protože jsme sice spali pod střechou hradního přístřešku, ale stále na čerstvém vzduchu, kdy foukalo a teploměr ukazoval kolem 10 °C. Ráno jsme pro dospěláky připravili překvapení v podobě krátké hry. Museli splnit náš úkol, abychom jim za získané body „prodali“ snídani. Po prohlídce hradu a důkladném úklidu jsme unavení, ale nadšení vyrazili domů, přičemž zaslouženou tečkou za celým výletem byla zastávka v Žebráku na výbornou pizzu. Byl to výlet, který nás zase o kousek víc stmelil.