Koumáci v pravěkých jeskyních aneb příběhy psané uhlem
Koumáci v pravěkých jeskyních aneb příběh psaný uhlem
Autor: Koumáci
Máme za sebou další týden, který byl tak trochu jako cesta strojem času. Ale než jsme se vydali tisíce let zpátky, museli jsme stihnout i další předměty. V českém jazyce jsme se pustili do „dámské jízdy“, začali jsme totiž probírat vzory podstatných jmen rodu ženského. Už víme, že není žena jako růže a že najít ten správný vzor je občas docela detektivka! V matematice jsme kromě počítání brousili tužky na geometrii. Naším hlavním tématem byly rovnoběžky a rovnoběžníky, zkoumali jsme jejich vlastnosti a učili se je správně rýsovat. Při angličtině jsme se vrhli na nové téma, kterým byl My House. Oprášili jsme slovní zásobu k jednotlivým místnostem, také jsme si vyrobili 3D model pokojíku. Během dne jsme se také rozdělili na poloviny a procvičili jsme v menších skupinách čtení, konverzaci i gramatické jevy pomocí platformy Wordwall. Středa byla asi tím nejdobrodružnějším dnem. Pokračovali jsme v našem velkém projektu o pravěku. Zjišťovali jsme, jak vlastně vypadal každodenní život pravěkých lidí, jak si dělili práci a jak důležitá pro ně byla spolupráce. Také jsme se učili pracovat s časovou osou a konečně jsme přišli na kloub tomu, jak se správně označují století. Nejvíc nás nadchla umělecká část. Inspirovali jsme se slavnými nástěnnými malbami v jeskyních Altamira a Lascaux. Aby naše díla vypadala co nejvíc opravdově, tvořili jsme uhlem na zmuchlaný balicí papír, který připomínal stěnu jeskyně. Kreslili jsme své vlastní příběhy o spolupráci, lovu i přírodě. Nakonec jsme zhasli světla a jen se svíčkou v ruce jsme procházeli naši improvizovanou galerii. Zkoušeli jsme vyprávět příběhy podle toho, co ostatní skupiny na své „stěny“ nakreslily. Byla to krásná atmosféra.