První stupeň spolu na škole v přírodě
První stupeň společně na škole v přírodě
Autor: děti z prvního stupně
V pondělí se všech pět tříd sešlo u autobusu, aby vyměnilo skolní lavice v Černošicích za louku, les a chatky v Lidmani. Místo je nám již důvěrně známé, a tak jsme se tentokrát rozhodli nahradit nesmělé toulky po okolí úkoly s velkým “Ú”. Skrze nejrůznější aktivity jsme se snažili důkladněji poznat sebe, spolužáky ze třídy, ale i školy. Zachraňovali jsme prase, které při sebeopatrnějším doteku vydávalo komické zvuky; hledali jsme shodu v odpovědích na nejrůznější otázky; potápěli se na záoceanských parnících; doufali jsme v záchranu na člunech; hledali na mapě zvířátka za pomoci světových stran a opravdu velmi důkladně zkoumali flóru místní louky. S pomocí buzoly jsme se snažili zorientovat v prostoru, kreslili jsme mapy nejbližšího okolí; pracovali se šiframi na cestě za lovem “tučné” kořisti. Stavěli jsme stavby v prostoru z větví a provázků, ale i stavebních dílků.
Bystrému čtenáři jistě neunikne fakt, že všichni všechno stihnout nemohli. Některé aktivity probíhaly pouze v konkrétní třídě, jiné mezitřídně a něco jsme v různých časech stihli napříč ročníky. Co jsme ale stihli všichni, byl celodenní výlet. V týmech sestavených z několika zástupců každé třídy jsme dorazili do Černovic, kde proběhla zmíněná hra “jak dědeček měnil, až vyměnil”. Vstupní komoditou pro všechny týmy bez rozdílu byl jeden burák. Úkolem bylo snažit se s místními obyvateli po dobu jedné hodiny směnovat směněné. Výstupy se po hodině směňování lišily diametralně, od čokolády po sazeničky jahodníků.... Jako odměna za dobře vykonanou práci nám byla zmrzlina “tam, kde se zastavil čas” (děti a Modří vědí).
Naši nejstarší, Veveřáci, zakončili svou poslední školu v přírodě s prvním stupněm půlnoční cestou po svíčkách pod nebem plným hvězd.