Vydry a sv. Martin
Vydry a sv. Martin
Autor: Vydry
Martin, svatý Martin, jeho kůň ho nese směle vdál, jen sníh a vítr jej provází
Svatý Martin jel, v srdci radost měl, jeho tělo jen plášť měkce hřál.
Celý tento týden se nesl v duchu svatého Martina. Oficiálně přijel na bílém koni v úterý, ale sněhové vločky zatím nikde nevidět. Ladili jsme se poctivě. Bylo slyšet svatomartinské písničky, lucerničky zářily všemi barvami, školou voněly svatomartinské rohlíčky.
Slavnost je pro nás pomyslným předělem mezi podzimem a začátkem zimy. Stromy už shodily skoro všechno listí, les pomalu upadá do zimního ticha, rána jsou tmavší a odpoledne kratší. Je posilující sejít se v sounáležitém kruhu jednostromových dětí a rodičů. Společně jsme tichým průvodem za svitu lucerniček doputovali na pozemek, vedeni jen světly svíček. Ztišení. Lehké napětí. Očekávání. Odvaha. Rodinná blízkost. Odměna. Kouzlo. Světlo ve tmě. Slovem i písní nám druhostupňoví připomněli život a skutky svatého Martina. Podělili jsem se rohlíčky. Bylo milé prohodit pár slov u ohně s teplým nápojem nebo polévkou v ruce. Děkujeme, že jste byli všichni s námi!
Přestože sv. Martin se sněhem zatím šetří, zimní radovánky jsem si užili - poslední bruslení! Ach, to to uteklo. Každá jedna Vydra udělala obrovský pokrok, radost pohledět. Shodli jsme se, že v příštím roce alespoň na pár lekcí zavítáme na stadion znovu.
Něco bylo naposledy a něco bylo poprvé... Poprvé jsem my Vydry vyrazily do naší milé Prahy do divadla. Minor nám otevřel svou náruč a Libozvuky nás krásně naladily. Obohacující to čas...
Martin, svatý Martin, tiše odevzdá svůj teplý plášť, tu žebrák s díky klobouk sňal.
Svatý Martin však spěchá cestou dál, v ruce drží svého pláště cár.