Bubnem proti násilí
Bubnem proti násilí
Autor: Lucie Hořejší
Listopad, listopad, lísteček mi na dlaň spad, zlatý lístek z javora, zima už jde do dvora.
Ač ještě máme poslední měsíc podzimu, královna zima už se přihlásila o slovo. Stojí za dveřmi a nedočkavě přešlapuje. Pod dveřmi posílá první mrazíky i studený vítr, který vhání slzy do očí, z oblohy cukruje sněhové vločky, které leckde už zůstávají ležet celý den.
Vyrábíme kartová přáníčka - pro maminky, pro tatínky, jen tak. Vyrábíme i bubínky, na které bubnujeme, aby bylo děti lépe slyšet. Aby všichni dospěláci věděli o tom, že dětství musí být bez násilí.
S postupující zimou a klesajícími teplotami si do lesa přinášíme malý ohýnek a hřejeme a opékáme si na něm všelicos, co najdeme ve svačinkách. Pozorujeme a posloucháme, jak je les tišší a tišší. Kde jsou zvířátka a ptáčci, kteří nás přes rok provázeli našimi lesními putováními? Spí? Nebo odletěli do teplých krajů? Povídáme si o nich a těm, kteří v lese zůstali, nosíme dobrůtky - kaštany, žaludy i jeřabiny. Na oplátku si z lesa přinášíme první jmelí i spoustu smrkových větví - pomalu, ale jistě se chystáme na advent.
Listopad, listopad, vítr fouká do zahrad, padá listí z jabloní, zima jede na koni.
Na našem dvorečku hrabeme listí, děláme třísky, abychom si každé ráno mohli rozdělat oheň v kamnech a jurtička nás na oběd čekala příjemně vyhřátá. Máme taky nové vězení na všemožné zloděje a lumpy - posloužila nám stará ohrádka od kamen. Hezky se u různých policejních honiček a zátahů proti lupičům spojujeme s Habříky a společně se nám lépe daří! Také chodíme po laně, děláme dřepy a nožičkami sbíráme ze země kaštánky - u toho nás pozoruje paní fyzioterapeutka, odbornice na slovo (a na tělo) vzatá.
Listopad, listopad, déšť se snáší na náš sad, tichý deštík z oblaků, zima kráčí v soumraku.
Tak co zimo, zůstaneš už s námi na dvorečku? Nebo se ještě na chvilku vzdálíš a necháš podzim dokralovat? Ještě přecijen všechno listí ze stromů nesvlékl..