Čas loučení
Čas loučení
Nebudete tleskat ze zvyku, co jsme mohli jsme Vám předali.
Kopřivu nosíte na triku, jste odolní, mráz Vás nespálí.
Autor: Petra Němcová
Čas loučení. Na chviličku, na krátko, na léto, na 2 měsíce, na 62 dní, na pár rán a odpolední, než uzraje bez, než se sklidí obilí. Na viděnou malíčci, co už v září malíčky nebudete.
Čas loučení. Na pořád, na dlouho, než přijdete na některou ze slavností nebo na návštěvu, než se svět pootočí, než se náhodou potkáme v lese, než naprší a uschne. Na viděnou předškoláci!
Atmosféra loučení s předškoláky nejde popsat, musí se zažít. Šimrání v břiše, krásné místo, obdiv, vzpomínky, pyšní rodiče a prarodiče, zvuk kytary a violoncella, úsměvy, slzy. Dětské hlásky, nohy v blátě, kopřivy, přechodové hole. Pár človíčků, kteří míří do velkého světa. Veselé i dojemné. Laskavé. Spojující. Slavnostní. Taková předškolácká loučení bývají. A bylo i tohle. Máváme dětem, na překrásném místě. Jsme na Vás pyšní, předškoláci.
Opouštíte školku, už míříte dál. Být co nejvíc venku, každý z Vás si přál.
Chodili jste loukou, poznali jste les. Jsou z Vás předškoláci, loučíme se dnes.
Půlka ze Stodoly, druhá z Habroví. Parta skvělých dětí, každý z nás to ví.
Byly týdny těžký, bláto, déšť i mráz. Mraky ale jdou pryč, slunce svítí zas!
Procházíme známá místa, svačíme ve stínu stromů, koupeme nohy v řece, vyrážíme na výlet vlakem, navštěvujeme kamaráda. Všechno plyne v rytmu roku tak, jak má. Sluníčko svítí, bouřky čistí vzduch. Že je to v této partičce naposledy vnímají možná více dospělí než děti. Není čas smutnit, je čas žít.