Čas loučení

Lesní MŠ Na dvorečku

Čas loučení

Autor: Petra Němcová


Čas loučení. Na chviličku, na krátko, na léto, na 2 měsíce, na 62 dní, na pár rán a odpolední, než uzraje bez, než se sklidí obilí. Na viděnou malíčci, co už v září malíčky nebudete.

 Čas loučení. Na pořád, na dlouho, než přijdete na některou ze slavností nebo na návštěvu, než se svět pootočí, než se náhodou potkáme v lese, než naprší a uschne. Na viděnou předškoláci!

Byly doby, kdy v Habroví Jóňa, Liam, Filip řádili. Vyřezávat klacky nebyla nuda.

Tuhle třídu k tomu čtyři předkolačky zdobily - Běla, Anež, Olinka a Ola!

 Atmosféra loučení s předškoláky nejde popsat, musí se zažít. Šimrání v břiše, krásné místo, obdiv, vzpomínky, pyšní rodiče a prarodiče, zvuk kytary a violoncella, úsměvy, slzy. Dětské hlásky, bosé nožky, pampelišky, přechodové hole. Pár človíčků, kteří míří do velkého světa. Veselé i dojemné. Laskavé. Spojující. Slavnostní. Taková předškolácká loučení bývají. A bylo i tohle. Máváme dětem, na překrásném místě. Jsme na Vás pyšní, předškoláci.

 Procházíme známá místa, svačíme ve stínu stromů, koupeme nohy v potůčku, stavíme hráze, malujeme na kamínky, vaříme v kuchyňce, stavíme písečné stavby... Všechno plyne v rytmu roku tak, jak má. Sluníčko svítí, bouřky čistí vzduch. Že je to v této partičce naposledy vnímají možná více dospělí než děti. Není čas smutnit, je čas žít.

Milé děti, obracíte životy naruby. Těch pár chvil, co Vás na Dvorečku máme.

Milé děti, jsme tu pro Vás měsíce a roky, co poznáváme Vás... a známe. :-)


Chcete článek sdílet?