Cyklistická
Cyklistická (a taky kamarádská)
Autor: Lucie Hořejší
Týden byl krátký, kratičký. Jen tři dny ve školce, potom svátek a potom jeden den volna navíc. Co se dalo stihnout? Všechno možné! Jaro jaríčko, které už se dalo i ráno zvládnout v mikině bez bundy. Odpoledne bosky a v kraťasech, obědy venku, výlety do lesů pěšky i podél naší Berounky na kolech.
Užíváme si jarního lesa, pečujeme o zahrádku, mažeme se proti sluníčku, slavíme narozeniny, povídáme si o citech a emocích. Tůně jsou plné života - jen se dětí poptajte, co všechno jsme v nich objevili. Předškoláci se zdárně pouštějí do vyřezávání holí, které je na poslední dva měsíce podepřou při jejich školkovém putování. Chodí nás teď celá parta - je to hodně dětí, ale zároveň skvělá příležitost dát se do řeči s někým dalším, koho ještě tak úplně neznáme. Stále je co objevovat!
No a na konci toho krátkého týdne vyrážíme na výlet, který se ještě v současném stodolním složení nekonal. Na Dvoreček jsme ten den přifrčeli na barevných ořích, na hlavách přilby různých tvarů, na rukách rukavice proti odřeninám. Vyrazili jsme nebojácně podél naší milé Berounky až na řevnické hupíky, kde jsme chtěli trochu potrénovat naše cyklistické dovednosti. Co nám se ale nestalo! Na hupíkách probíhala čarodějná bojovka pro velkou spoustu dětí z řevnické školky - to jsme netušili. Jezdit se tam nedalo. My si ale poradíme v každé situaci - namísto hupíků jsme zamířili na nedalekou U-rampu. Kola jsme sice nechali odpočívat, ale sami jsme si užili takovou legraci! Průvodkyně nám nahoru nechtěly pomoci - kdo tam chce, musí to prý zvládnout bez jejich pomoci. Ale víte co? My jsme parta správná - my si umíme pomoci sami. A tak Kubík v jednu chvíli pomáhá Jasmínce, Mařenka tahá nahoru Oskárka a Eliáš za pár vteřin podává ruku Johance. To byla taková krása! Jsme na vás pyšné, Stodoláčci. Jste opravdu parta správná.