Cyklo-borci v třeboňských lesích
Cyklo-borci v třeboňských lesích
Autor: Lucie Hořejší
Jedna dávná vzpomínka na začátek :) Byl poslední srpnový týden roku 2024. Pro děti poslední prázdninový, pro průvodce první pracovní. A tvořili jsme jízdní plán školního roku 2O24/25. Jako jeden z jasně daných termínů, který v přehledu akcí svítil už od prvních zaslaných zpráv, byl termín cykloškolky. Bylo to tak strašně daleko, až nám to přišlo směšné. A už jsme doma. Z téhle akce. Z cykloškolky.
No a jak jsme se tam měli? Rodiče cykloškolkáčků to vědí z průběžného zpravodajství. A teď už to určitě vědí i z vyprávění neuvěřitelných zážitků. Tak schválně, slyšeli jste už, že tam byly skvělé snídaně s houskama s nutelou i marmeládou, kuličkama v mléce a litry teplého kakaa? Že tam byly hladké asfaltové cesty, po kterých po jelo jako po másle? Že tam byly ale i cesty, kde kořeny vystupovaly vysoko nad zem a kameny nepříjemně rozhazovaly kola jedoucí rovně? Věřte, že tam dál byly obědy s polévkami i kompotem, od nichž se utíkalo k fotbalu, mrazíkovi, tréninkovým jízdám kolem domu i odpočinku v pokojíčkách. Byly tam odpolední výlety k rybníkům i řece Nežárce, kde se stavěly přehrady, přesazovalo rákosí a nakonec se vodní víly koupaly až po bradu. Byly tam svačinky do batůžků, které vždycky přišly vhod. Byly tam večeře, které pomalu uzavíraly den, a psaní deníčků po těch večeřích, které už ten den uzavřelo i na papíře. Bylo tam společné čtení pohádky a ukolébavky s kytarou. Bylo tam usínání za ruku i s plyšáčkem v objetí.
A taky se tam objevilo chvilkové stýskání a chybějící maminka, déšť, který přes všechny vrstvy protekl až na kůži, sluníčko, které opalovalo nosy, zakopnutí ve vodě, které zmáčelo všechno oblečení, tajné ukusování sladkostí v kufrech, oblečení, které se válelo úplně všude, pusy (a trička a mikiny a tepláky) od borůvkových knedlíků, ale i jídla, která nechutnala.
A víte, čeho tam bylo nejvíc? Úsměvů a smíchu. Legrace a kamarádství. Lumpáren a skopičin. A tolik tolik tolik statečnosti! Jsou skvělí, ti naši-vaši minicyklisté. Dojímali nás každý den, každou hodinu. Děkujeme vám za důvěru - jsme moc rádi, že vás máme Stodoláčci a Habrováčci, co jste se rozhodli udělat takový velký krok. Smekáme před vámi cyklistické helmy.