Dušičkový týden
Dušičkový týden
Autor: Lucie Hořejší
Celý týden byl o den kratší. Stejně tak každý den v týdnu byl kratší. O celou hodinu. Les se zbarvuje celý do zlata - nejen na stromech, ale i pod nimi. Brodíme se zlatými listy, chytáme je padající ze stromů - věděli jste, že když chytíte padající lísteček, smíte mu potom pošeptat své tajné přání a doufat, že ho splní?
Po slavnostní náladě minulého týdne jsme se obrátili k sobě dovnitř. Dušičkový čas k tomu vybízí. Povídali jsme si o malých světýlkách v našich srdcích - co je rozzáří a co naopak jejich plamínek dusí. Vzpomínali jsme na ty, kteří už s námi nejsou ve světě živých. Někdo si ještě vzpomíná na prababičky a pradědečky. Jiný třeba na pejsky, kteří vesele skáčou v nebi po obláčkách. Víme, co je smrt? Víme, co znamená, když někdo umře? Je mnohdy těžké si to představit, ale pomůže nám třeba, když se rozhlédneme po lese. Třeba právě po těch padajících listech, které už odevzdali všechnu svou sílu a dole pod stromem se spojí se zemí.
Vydali jsme se na delší cesty po lesích i na řevnický hřbitov - je důležité si přípomínat předky a vzpomenout na ně, i když už se o jejich zarostlé náhrobky nikdo nestará. Řevnický kostel Sv. Mauricia nás přivítal slavnostní výzdobou a zvláštní vůní. Zazpívali jsme si o malém světýlku i tam. Krásně to znělo.
Také jsme v tom slavnostním týdnu stihli oslavit narozeniny. Dětská přání jsou plná fantazie a lásky. I ta nevyslovená. Tak všechno nejlepší, náš malý Stodoláčku. Ať se ti s námi líbí, jsi zdravý, veselý a máš spoustu kamarádů. A až jednou půjdeš do školy, ať se ti líbí i tam. Pro jistotu ti to přejeme už teď, ke třetím narozeninám :)
Celý týden jsme zakončili velkým výletem. Zatím největším, celodenním, pražským. Vypravili jsme se do překrásného Muzea hudby. Zpívali jsme a dováděli, hráli na perkuse a zvonkohry, využili svou tvořivost, bohatou fantazii, pocity, hlas i celé tělo.