Hop, hej, koníčku
Hop, hej, koníčku
Autor: Petra Němcová
Únor bílý - pole sílí.
Zima ještě neřekla poslední slovo a ač už se to v lese žlutí rozkvetlými talovíny, zasypala nás konečně sněhovými vločkami. Kloužeme se po sněhu - na lopatě, na bobech, na plachtě, po nohou, po zadku, s úsměvem, s jekotem, s očima dokořán. I v blátě lze pozorovat stopy zvířat, ale ve sněhu jsou přeci jenom takové čitelnější. Stopujeme divočáka? Srnce? Kachnu? Lasičku? Kočku? Ptáka Noha?
Stavíme sněhuláky, sněhulačky i sněhuláčata. Budujeme domečky z kůry a ledových kostek, taková lesní iglů :-). Putujeme do kopců a slaňujeme dolů. Zahříváme se na Dvorečku rozdělaným ohněm, v lese běhacími hrami. Nejvíce nás teď baví Krvavé koleno a Mrazík. Čteme si pohádku O lišce a zajíčkovi, vyrábíme masky a hrajeme zvířátkovou honěnou. Je to švanda.
V prostřed týdne máme vzácnou návštěvu - paní kopytářku. Prohlížíme si koňská kopyta zvenku i zevnitř - zajímavý pohled! Nasloucháme povídání, zkoumáme nástroje, které se při péči o kopyta využívají. Musí to být nelehká práce - říkáme si, když prohlížíme velká kopyta našich dvorečkových koní ve výběhu. Kdo další s koňmi pracuje? Vymyslíme spoustu povolání - veterinář, žokej, zubař... Děkujeme za další milé rozšíření obzorů!
Ve čtvrtek prší ledový déšť. Nám to ale nevadí, protože se dopoledne schováme v řevnické ZUŠ a tvoříme z hlíny. Je příjemně měkká a tvárná, pod rukama nám vznikají úplná veledíla! Misky a mističky, pokladničky a kasičky. Práce nám jde od ruky. Ledový déšť nám naledovatil cestičku na Dvoreček, cestou jsme prošli nejednou kaluží. K odpočívání nám rytmicky ťukal do plachty jurty ukolébavku a odpoledne se změnil na sníh. Juchúúú! Vydř, sněhu, vydrž!
Konec týdne už patří sportovnímu ladění. Už od víkendu budeme myslet na naše lyžaře a lyžařky, kteří se vydají do našich nejvyšších kopců, do Krkonoš. Uvidíme, snad jim nebudeme závidět sníh, snad vydrží chvilinku i v údolí a budeme si posílat sněhové pozdravy tam a sem a sem a tam...