Hu, hu, hu, jaro už je tu!
Hu, hu, hu, jaro už je tu!
Autor: Petra Němcová
Krákorala stará vrána, krákorala na havrana: "Milý strýčku havrane, kdy už jaro nastane?"
Hu, hu, hu, jaro už je tu!
Do společnosti talovínů a sněženek se přidávají fialky a ladoňky, přibývá barev, na hnědém podkladu krásně svítí do dálky, v lese je ještě nezastiňuje zelená, která na svoji chvíli teprve čeká. Vylézají čmeláci, jsou ztuhlí a nemotorní. Hlemýždi ještě odpočívají ve svých zavíčkovaných ulitách.
Čas plyne v jarním rytmu. Nejvíce sil věnujeme přípravám na slavnost. Zdobíme si prostor, uklízíme kolem ohniště, sbíráme šnečí ulity, navlékáme z nich Moraně korále. Chystáme zpěvníčky, ve kterých jsou zapsané všechny jarní písničky, které v posledních týdnech zní. Vrby se nám zelenají, Vozilo se na jaře, Neseme Moranu, Hřej sluníčko hřej, Udělám si píšťaličku, Travička zelená... Hrajeme na Žalmana, skoro už tradiční taškařice veselice, kterou si zpříjemníme čas i s Vámi rodiči na slavnosti.
Ráno, když je ještě chlad, protahujeme a zahříváme si těla, stoupáme do kopců za výhledy, běžíme si pohrát na louku na našem nejmilejším lezacím stromě a někdy taky zůstáváme na Dvorečku, protože hrát si "jen tak" jde teď na jaře tak nějak snadněji. Volná hra má v našem dni důležité místo.
Z keramické dílny se nám vrátila spousta krásností, navlékáme a zavěšujeme - krásnou zvonkohru u vigvamu máme. A také kouzelný strop ve vrbovém domečku. Nakoukněte! Zastavte se!
V pátek je Dvoreček prázdný, zůstávají jenom koníci, ovečky, králíci a morčata. Všechny děti putují vlakem a tramvají až na Letnou. Přivítá nás Technické muzeum a Mourek a mašinky. Rozšiřujeme si obzory a hranice. Jsme světáci. I hřiště mají v Praze prima a navíc už skoro není zima! Krásný první jarní den.