Je-li to kopyto, platí to!
Je-li to kopyto, platí to!
Autor: Lucie Hořejší
Únor bílý, pole sílí! Konečně jsme se dočkali! I bez vyzvání jsme spolu s prvními vločkami přinesli na Dvoreček ježdíky a boby a hnedle jsme se vydali na nejbližší stráně k naší milé Berounce. První dvě jízdy ještě byly po sněhu, potom už spíš po trávě - to nám ale vůbec nevadilo. Nahoru, dolů, nahoru, dolů - až do úplného promočení a unavení. Po Dvorečku se nám také rozmnožili sněhuláčci a sněhuláčky. Malincí a malinké, na stole, na jurtě, u ohniště. Ach, zimo bílá. Chybělas nám - kéž bys s námi ještě chvilku pobyla!
Někteří z nás se tenkou bílou peřinkou u nás v údolí naladili na sněhu více, který už na ně na Černé hoře čeká. Krkonoše, těšte se - naši malí lyžaři a lyžařky už se na vás těší též!
I přes sníh, který byl hlavním tématem uplynulého týdne, jsme ale nezapomínali na povolání - potkali jsme se hned se třemi hrdinkami. Co všechno dělá taková kopytářka? Pověděla a ukázala nám babička Ilonka. Věděli jste, že koně vlastně chodí po prostředníčkách? Podívali jsme se na kopýtka zepředu, zezadu, zevnitř i zvenku, namalovali jsme je a pozorovali u našich dvorečkových koníků. A zas jsme o něco chytřejší! Ve čtvrtečním nečasu za námi dorazila paní učitelka až z Nepálu. Naučila nás nepálské písničky a my ji na oplátku provedli naším nejbližším lesním okolím. No a taková knihovnice? Jednu známe, jmenuje se Petra a vybudovala úžasnou letovskou knihovnu, kde nás vždycky ráda přivítá. Pověděla nám o masopustních zvycích a my jí zas překvapili, jaká všechna povolání známe. Milé to bylo. Jako vždy. Děkujeme moc!
Tak. Sněhu, vydrž! Na Černé hoře i v našem údolí. Budeme sice rozdělení, ale mávneme si na dálku. A těšíme se, že další týden si o tom všem budeme zas společně vyprávět.