Led(n)ový klid
Led(n)ový klid
Autor: Petra Němcová
Usnul vrabec za komínem, tichounce tam dřímá.
Přihoď Jirko ještě souček, ať mu není zima.
My se máme, my jsme v teple. Máme šály, máme čepice, máme dobré boty, máme ohěň a teplo jurty... ale co takový ptáček v zimě? Neumrzne? Co jen bude jíst?
Jsme citliví ke svému okolí, zamýšlíme se, pozorujeme, nasloucháme. Ptáčkové nás provází tímto týdnem. Posloucháme a pozorujeme je v lese. Jsou spíš slyšet nežli vidět. Hledáme je v knížkách, atlasech, na dřevěných modelech, na poznávacích kartičkách. Malujeme je i kreslíme. Posloucháme o nich poetické příběhy před spaním. Vyrážíme na naše oblíbené místo k velkému krmítku, vyspravujeme a plníme jej. Zrníčka slunečnicová, proso, oříšky, špek... Dobrou chuť ptáčkové, budeme na vás myslet i nadále a zase brzy přijdeme!
Při našich toulkách lesem stavíme velká i malá hnízda z různých přírodních materiálů, zkoušíme létat, připevňujeme si perutě z krepového papíru - ach ty krásně vlají ve větru. Zpíváme písničky ptačím jazykem (píp píp, čimčarara čim, húúú, krá krá, vrků...), hrajeme ptačí honičku i hru na datla. Vydáváme se také na veliký výlet do PTAČÍ ŘÍŠE na nová neprozkoumaná místa. Fantazírujeme, sbíráme peříčka, užíváme krásu tichého klidného lesa, kde jen občas zazní hlasy ptáčků...
Po všech těchto dobrodružstvích se rádi vracíme z mrazivého lesa do tepla jurtičky a myslíme na ptáčky a jiná zvířátka, která se nemůžou schovat jako my. A tak jim alespoň slibujeme, že je budeme celou zimu poctivě zásobovat zrníčky a semínky a sem tam třeba kouskem špeku...
Dobře bylo vrabečkovi, v teple za komínem.
Co mu dáme až se vyspí? Spoustu zrní s lůjem.