Lístečky všech stromů...
Lístečky všech stromů...
Lucie Hořejší a Eliška Deáková
Lístečku dubový, nepadej do vody, vzala by tě voda, byla by tě škoda, lístečku dubový.
Podzim. Může být šedý a deštivý. To už jsme zažili. Může být ale také pestrobarevný, hřejivý a příjemně větrný. To nám ukázal tento týden. A jak jsme se v tom podzimním týdnu s laskanou tváří měli?
Sbírali jsme barevné listí a děrovačkami z něj vyráželi všemožné tvary. Tyhle barevné konfety jsme potom uzavřeli do zavařovací sklenice s vodou a - kouzlo! - vzniklo nám podzimní sněžítko. Nebo listítko? Když jsme se sklenicí potom zatřepali, co nám síly stačily, objevila se v ní úplná bouřka. Jako v nás, když nás něco naštve nebo rozčílí. Ale postupně se lístečky zase zpomalily, usadily, mezi sebou udobřily. Stejně jako se to děje uvnitř nás, když nás hněv opustí. Zkuste si to doma.
Lístečky z javoru, máte zlatou barvu, na zemi padáte, ona září zlatě, lístečky z javoru.
Podzim pro nás má tolik plodů k tvoření! Třeba zralou kukuřici. Nebo kaštany, na které se dá malovat. Nebo luční bylinky, které se dají poslat na pohledech. Nebo kaštany a žaludy, ze kterých se dají vyrobit zvířátka, roboti i skřítci. A co jim potom ještě v lese postavit domeček? Budou mít radost?
Zvířátkům, těm doopravdickým, ne kaštanovým, jsme v lese také něco darovali - pestrobarevnou mandalu z lesních dobrot. Ať vám chutná! A sobě jsme vyrobili pohodlnou mechovou postýlku. Příjemný lesní odpočinek, Stodoláčci!
Lístečku habrový, tvůj čas nastane ti, vítr tě odnese, do nebe vynese, než tě pustí k zemi.
Byli jsme draci, byli jsme lístečky ve větru, byli jsme gratulanti jedné malé stodolácké princezně, byli jsme mrkvičky, petrželky, ředkvičky a řepy, byli jsme děti plné energie ze sluníčka. Byli jsme podzim.