Májový čas
Májový čas
Za našima humny sedí tam zajonc. On má velké drápy dobře hrabajonc.
Kdybych já ty drápy majonc, také bych tak hrabávajonc, jako ten zajonc.
Autor: Petra Němcová
Další týden rozeklaný ve dví. Dva dny sem a dva dny tam. Teplo i zima. Slunečno i pršavo. Kam oko dohlédne, kvete bez. Kam ucho doslechne, kukají kukačky.
Zpíváme si májové písničky, tančíme k nim tanečky. O zajoncovi, O bábě... Putujeme do větších dálek. Tužíme svaly. Cestou si hrajeme jen tak i tak jen, dáváme si hádanky, kloužeme se, stavíme domečky v lese, kutáme jíl a trojbarevnou hlínu, čistíme potok, stavíme přehrady, opravujeme týpí na vrcholu hory. Když nám na hlavinky padá déšť, nevěšíme je k zemi, ale hledáme cesty mezi kalužemi. Vylézají ropuchy a mloci, máme co pozorovat. Přes cesty přenášíme hlemýždě. Zmokneme, v jurtičce pak zase uschneme. Vyrábíme jílové koule, voda je spojuje krásně dohromady. Na pískovišti stavíme hrady. Dokážeme strávit v lese celý den, obídky si neseme v batůžku, nemusíme nikam spěchat.
Pohádky jsou s námi v knížkách, divadélku, pantomimě, obrázcích i písničkách. O veliké řepě. O třech prasátkách i O Šípkové Růžence. Jelen s liškou si občas vymění Smolíčka za Budulínka.
S předškoláky si do sytosti užíváme místo letošního jejich loučení. Rostou tam skoro všechny druhy stromů. Smrky, borovice, břízy, duby, modříny... Oči nám z té krásy přecházejí. První chlapík pokoří podle nás nejtěžší předškoláckou výzvu - hodinu vydží nevydat ani hlásku. Uzly se v rukách hbitě točí, zaplajou první ohníčky, pobyt o samotě přináší neobvyklé smyslové podněty. Někdo slyší ježka, někdo zahlédne ocas lišky...
Je nám hezky pospolu. Májový čas. Čas květů, ohňů, deštíků. Příslib blížícího se léta, konců i nových začátků.