Malíčci na Dvorečku
Malíčci na Dvorečku
Petra Němcová
Vnímáme podzimní rovnodennost. Chladná rána, méně slunce, mlhu, počínající barevnost listí, déšť. Tohle nosí podzim po kapsách. My v těch našich schováváme popadané žaludy, malované kamínky, zajímavé větvičky a všemožné lesní poklady. Místy vykukující sluníčko se snažíme nachytat do zásoby do zamračenějších dní a dlouhé zimy, která leží před námi.
Na Dvorečku jsme osiřeli. Naši nejstarší jsou na Expedici. Aby nám nebylo teskno, propojujeme se napříč jurtami. Myslíme na odvážné předškoláky, kteří zdolávají Sněžku od západu - ve fujavici a mlze husté tak, že by se dala krájet. Inspirováni zkoušíme, jaké to asi je. Šplháme do kopců, přidržujeme se lana, máme zavázané oči. Zpíváme po větru o partě ježků, která šla na Sněžku. Těšíme se na vyprávění o tom, co bylo tady a co tam.
Putujeme lesem, stavíme obydlí, skládáme mandaly, slavíme narozeniny. Louskáme oříšky, navlékáme jeřabiny a zdobíme se rudými korálky jako náhrdelníky, náramky a korunkami. Obkreslujeme pastely spadané listí. Malujeme a tiskneme - prstíky i třeba brokolicemi. K podzimu patří jablka. Červená. Zelená. Žlutá. Velká. Malá. Tak akorát do dlaně. Lesklá. S dolíčky. S dírkou od červíka. Sladká. Kyselá.
"Koulelo se koulelo, červené jablíčko..."
Zpíváme, rytmizujeme, koulíme, předáváme si v kruhu a mimoděk trénujeme paměť, výslovnost, jemnou motoriku, sluch... Loupeme a krájíme, ochutnáváme slupky, sušíme křížaly. Sladké dary podzimu.
Konec týdne strávíme se sv. Václavem, knížetem a panovníkem české země s dobrým a laskavým srdcem. Povídáme si o jeho skutcích a nelehkém životě. Hledáme ho na mincích. Na jeho počest vyrábíme koruny a prapory. Čteme si o něm staropražskou pověst a zkoušíme, co to znamená jít v něčích šlépějích tak, jako kráčel věrný sluha Podiven v těch Václavových. I my se budeme snažit projít životem v jeho stopách jako skromní, dobří, spravedliví a moudří lidé.
Sláva Ti, sláva Ti, vévodo náš! Buď pozdraven ty, kdo v péči nás máš.