Malujeme malovánky modrou barvou nebe
Malujeme malovánky modrou barvou nebe
Autor: Lucie Hořejší
Zima o sobě opět dala vědět - sice bez sněhu, ale zato pěkným mrazem. Zkoumáme ho, osaháváme, malujeme. Pod rukama nám vznikají překrásná díla - pomáhá nám s nimi maminka Tereza, která nám představuje tak trochu povolání, tak trochu koníček malíře. Pracujeme s akvarelem, baví nás to moc. Děkujeme Terko, bylo to krásné, jemné, modré, zimní, mrazivé.
Řemesla jsou s námi každý den. Zpíváme a rytmizujeme v ranních kruzích, broukáme si cestou do lesa. Stále objevujeme nové písničky, které někteří z nás znají, jiní se je učí. Většinou nám stačí jednou dvakrát si je zazpívat a známe je, v tom je krása a síla dětské paměti.
Vyrábíme krmítka pro ptáčky a neseme je do lesa. Putujeme po bližším okolí, ale vydáváme se také na zatím úplně nejvzdálenější místo - do strmých kopců nad vodárnu, kde se v létě prohánějí cyklisti. Známe tam jedno krásné místo. Loučili se tam naši starší kamarádi, kteří teď jsou už ve druhých třídách okolních škol. Nemáme to místo pojmenované, ale je tam nádherně. A ti nejmenší jsou rázem největší z nás - že tu cestu zvládli. Jsme na vás pyšní, malincí Stodoláčci!
Jsme také opět umělci a umělkyně - tvoříme z keramické hlíny. Jde nám to od ruky. Hlína, to je naše! A nejen ta keramická.. :) také jsme oslavenci! Tedy jeden z nás - ostatní jsme účastníci oslavy krásných 6. narozenim. Moc si to užij, náš malý velký (stále ještě) školkáčku!
Oproti jemnému modrému akvarelovému workshopu začátkem týdne se v pátek loučíme husťácky, stavařsky, s červemými helmami na hlavách a projektovou dokumentací rozloženou po celé jurtě. Děkujeme, tatínku Pavle - bylo to nabité, barevné, různorodé, zábavné a úplně jednoduše děsně zajímavé.