Martin jede na koni
Martin jeden na koni, podkůvky mu zazvoní
Autor: Lucie Hořejší
Temno je kolkolem, sníh ej mráz, kam asi kůň nese Martina zas,
helďte, kdo v příkopě choulí se tam, muž zešedlý sedí v cárech tam sám.
Týden ve znamení svatého Martina, na jehož začátku jsme se setkali na slavnosti - jedné z těch tišších, tajemnějších, klidnějších. Překrásné lucerny nás vedly tmou, ve které jsme si připomněli příběh svatého Martina. Vojáka, který vojákem být nechtěl, ale uposlechl svého otce. Vojáka, který se nezištně rozdělil o svůj plášť s chudákem, i když ten jediný ho hřál v mrazivé zimě před mnoha a mnoha lety. A také poustevníka, který se nechtěl stát biskupem, ale hejno hus ho podle legendy prozradilo, a tak se biskupem nakonec stal. Svatý Martin se svým bílým koněm kolem nás temným lesem dokonce projel. Kouzlo okamžiku je silné.
Hleďte, jak Martin už svůj tasí meč, s ním prošel vítězně leckterou seč,
plášť nachový z ramen snímá s tne: "Ať hřeje tamtoho tak, jako mne!"
Příběh svatého Martina v nás rezonuje ještě celý týden. Povídáme si o tom, co znamená "rozdělit se" i o pomoci druhým. Shlédneme roztomilé svatomartinské divadlo v Habroví. Pomáháme uklidit Dvoreček po slavnosti, odstrojit ho z dušičkové nálady a pomalu ho odíváme do nálady předvánoční - adventní. Z lesa nosíme chvojí, které bude třeba na další krásnou, tichou a tentokrát už zimní slavnost.
Martine, den ať i já soucit mám, ať druhá trápení s ním prožívám,
ať pomáhám, kde se dá, vždycky rád, ať na cestu s Tebou se mohu dát.
Učíme se nové básničky i písničku o listopadu - ještě chvilku si podzim chceme udržet. I když předposlední měsíc v roce dostává svému jménu a stromy v lese svlékly už skoro veškerý svůj šat. Také první sněhové vločky už v polovině týdne dopadly na kulaté střešní okno naší jurty. Tak co, zimo? Kdy tě přivítáme v plné síle? Jsme připraveni? Myslíme si, že ano.