Mrkev, petržel, ředkvičky, řepa
Mrkev, petržel, ředkvičky, řepa
Autor: Lucie Hořejší
Začalo tereziánské babí léto. Co přesně to znamená? Slunečního svitu přes den ubývá, takže ranním mlhám trvá déle než se rozpustí. Objevují se první ranní mrazíky. Ale Slunce se ještě nechce vzdát, ještě není čas - odpoledne nás hřeje tak, že odhazujeme jednu vrstvu po druhé. Jako cibule.
Rána už jsou ale chladnější a chladnější. Pozorujeme kouř z komínu naší jurty a těšíme se, až nás obejme svým příjemným teplem z vyhřátých kamen na oběd. Dopoledne trávíme v mlhavých lesích, jimiž putujeme za sluníčkem, ale také na Dvorečku i v řevnickém divadle. Máme pestrý program, stejně jako jsou pestrobarevné listy na stromech všude kolem nás.
Předškoláci si zkoušejí roztodivná cvičení - povídací i psací. Jaké to asi bude ve škole? Chvilku si na ni hrajeme. Také hledíme do vesmírných brýlí, aby nám paní, která ví všechno možné o očích, řekla, jak jsou na tom ty naše. Už dávno víme, že oči upřené do zeleně léčí. A tak se léčíme. Každý den. I když třeba máme program ve městě, i když třeba zůstaneme dopoledne na Dvorečku, stejně se na krátkou obhlídku lesa vydáme. Dokud je zelený.
Na konci týdne se vypravíme do milého řevnického kina/divadla na překrásnou hru. Je o Malém princi, který nás provede vesmírem se spoustou hvězd. Když si potom po obědě v jurtě lehneme k odpočinku, povídáme si o tom, co jsme viděli a co si pamatujeme. A pamatujeme si všechno. Ale opravdu všechno. Díky, malí princové a malé princezny ze Stodoly. Díky za Vás.