Neseme Morenu
Neseme Morenu
Neseme Morenu, pěkně vystrojenů. Na vršku červenů, na spodku zelenů.
Neseme Morenu, pěkně vystrojenů. Neseme Morocha, hodit do potoka.
Autor: Petra Němcová
Vrby se nám zelenají. Špendlíky sněhově bíle kvetou a omamně voní. K zástupu jarních květin se přidávají ladoňky, orseje a plicníky. Kopřivy jsou tak akorát ke sběru. V lese možno potkat mravence a různý další drobný hmyz. Na Dvorečku možno slyšet tenké hlásky prvních letošních jehňat. V ohradě kromě mláďat přibyli dva poníci Frodo a Pepa. Jaro zimu vyprovází.
I my jsme zimu vyprovodili. Zvesela a společně. Morana, Morena, Mořena, Mařena, Smrtholka, smrt. Symbol zimy, dlouhých nocí a všeho, co lidem škodí. Ze sena, slámy a klacků vyrobená, prázdnými ulitami nazdobená, písněmi a barevnými mávátky vyprovozená, ohněm vzplanutá a vodou odnesená. Přidali jsme jí všechny naše starosti a strasti a dovolili si je pustit pryč. Namísto toho jsme si na Dvoreček od řeky přinesli líto-lítečko. Nový život, naději, energii, jaro. Děkujeme za krásný spolešný čas na jarní slavnosti! Vesno, vítej!
Máme za sebou týden mnoha významných dnů. První jarní den. Den vody. Den lesa. Světový den Downova syndromu. Den dentálního zdraví. Všechny jsme alespoň na chvíli zkoušeli vnímat a nacítit. O některých jsme si hodně povídali, některé jsme prožívali a nebylo třeba slov. Na některé jsme se podívali hezky zblízka. Poznávali jsme jarní květiny, sbírali kopřivy a pažitku, vyráběli jarní kouzelné hůlky, hráli běhací i karetní hry, lezli po stromě, běhali po louce, brodili se potůčkem a zkoumali vodu. Koukli jsme se si na zoubek. Vyčistili mléčný i stálý chrup v lese. Vyrazili jsme na celodenní výlet do Černolic, kde jsme vystoupali i sestoupili 118 schodů (celkem tedy 236) na rozhlednu Korunka. Výhled do dáli. Nádech. Výdech.
Jaro je ve vzduchu, jaro je v půdě, jaro je ve vodě. Jarní nálada je v nás.
Přišlo jaro do vsi, kde jsi zimo, kde jsi?
Byla zima mezi náma a včil už je za horama. Hu, hu, hu! Jaro už je tu!