Paní kmotra pojď dolů
Paní kmotra pojď dolů
Autor: Lucie Hořejší
Stojí vrba košatá, hej hej koleda, na ní koza rohatá, hej hej koleda.
Studený předadventní týden pomaličku polehoučku začal otevírat téma blížících se Vánoc. Už vám děti zpívaly, kdo stojí na košaté vrbě? A kdo přijde, aby tu, co tam stojí, nalákal dolů? A povede se mu to? Ještě ne? Poproste je, ony už to vědí! A zazpívejte si potom s nimi. Budou mít radost.
Přišel tě k ní kmotr vlk, hej hej koleda, natahoval na ní krk, hej hej koleda.
Foukalo a studeno bylo. Některý den jsme se kvůli větru ani do útrob lesa nevypravili, jen jsme ho obcházeli z kraje. Jiný den zas voda padala z nebe od samého rána, tak jsme začali v jurtičce. Ale pozor, to nebyl ledasjaký začátek, to byl začátek s velkou ranní rozcvičkou "Kuba řekl". Znáte? Pamatujete si?
Paní kmotra pojď dolů, hej hej koleda, a já dolů nepůjdu, hej hej koleda.
Protože si často z lesa jeho poklady odnášíme - asi už jste v batůžkách některé z nich někdy našli - rozhodli jsme se, že jednou lesu také něco dáme. A dali jsme mu ochránce. Skřítka, který ho stráží ve dne v noci. U cesty, kde ho můžeme téměř každý den pozdravit při našich výpravách. Když někdy nebudete spěchat ze školky, zeptejte se na něj dětí - rády vás za ním vezmou. Není to daleko.
Ty máš velký zubiska, hej hej koleda, natáh´ bys mi kůžiska, hej hej koleda.
Konec týdne byl potom výtvarně-čtenářský. V jurtě jste mohli obdivovat výstavu anilinových a vodových barevných obrázků ke knížce Justýnka a asistenční jednorožec. A návštěva letovské knihovny vždycky patří mezi naše oblíbené kratochvíle. Obzvlášť v sychravých podzimo-zimních měsících. Děkujeme, paní knihovnice Petro. Děkujeme za to, že si plníte sny a my tak můžeme mít nablízku takovou krásnou knihovnu plnou dobrodružných příběhů, milých básniček, barevných obrázků a tolika tolika fantazie.