Podzim koukl do dveří
Podzim koukl do dveří
Ruce mé a ruce tvé, každý máme ruce dvě,
jedna dává, druhá přijme, od srdce a s láskou.
Autor: Lucie Hořejší
Léto se překlopilo v podzim - a ne jen tak ledajaký podzim. V sobotu jsme ještě po seznamovacím výletě na Dvorečku běhali bosky a buřtíky jsme si opékali co nejdál od ohně, protože bylo vedro k padnutí. A v pondělí ráno už jsme se potkali v barevných pláštěnkách a čepicích. I to je kouzlo lesní školky.
Déšť už byl táááák potřeba! Z děr a z pod kamenů vyhnal do lesa žabky a slimáky. Vídáme jich na našich výpravách spoustu. Také pozorujeme, jak jsou na lanech obratní naši předškoláci - jsou to právě oni, kteří se připravují na velkou výpravu. Možná tu největší, kterou kdy podnikli. Ještě týden a vyrazí do Krkonoš na Výrovku, ze které se pokusí zdolat naši nejvyšší - totiž Snežku. Povídáme si o tom, co je na takovou výpravu potřeba.
Slavíme první stodolácké narozeniny - uzlíky jsme na provázku umotali čtyři, popřáli si dobrý život, společně oslavence zhoupli na pavučině a pochutnali si na čokoládových muffinkách. Tak ještě jednou všechno nejlepší, náš nový Stodoláčku!
A protože hmyzíci jsou naši kamarádi - máme je vybarvené v domečku na dveřích šatny, na pexesu, podle kterého si vybíráme místa v kroužku i kolem stolu při obědě i všude jinde kolem nás - stavíme jim v lese domečky. Ale ne prachobyčejné chatrče bez ladu a skladu, ale vily a zámky podle architektonických studií - pomáhá nám s nimi maminka-architektka, děkujeme!
Celý týden nás také provázejí také dvě veverky, které seděly na vysoké jedli. A zvířátka, co žijí v lese, tralalá jó v lese. Třeba slon? Nebo spíš jezevec? Nechte si o nich od dětí zazpívat.