Poprvé po prázdninách
Poprvé po prázdninách
Autor: Petr Opavský
Dvoreček se protáhl po prázdninách, zavzpomínal na vzruch příměstských táborů, umyl se, učesal a rozevřel svou náruč pro známé i nové, odvážné děti, kterým nestačí domácí kout a touží po kamarádech. Tak jako lovíme vzpomínky na vedra letních dní, tak i my jsme políčili na rybičky našeho potoka Kejná. Mezi loňskými listy nás strašily vyskakující, dokonale maskované žáby. V lese se nicméně cítíme bezpečně, nemáme problém se společně ztišit, naslouchat mu se zavřenýma očima, či poslepu luštit hmatové pexeso. Vzdáváme se bot a vystavujeme se škrábancům od suchého smrku, stojí nám to za to, přejít po něm jak po kladině. Měníme béžovým kamenům na dně koryta kabát barevnými křídami. Však se zas vysvléknou, až zaprší. Na laně si hrajeme na opice a netopýry nebo jen tak posedíme a koukáme po ostatních. Když je kamarád ve znamení Panny, jsou jeho narozeniny skvělá příležitost pro počítání do pěti. Pět let, pět kamínků, listů, klacíků, šišek, pět kytiček. Než vezmou předškoláci do ruky tužku, uvolní si ramena při ranním cvičení a rozmáchnou se po velkém papíru při malování blátem. Dlouhé ruce se nám hodily při hře Na kominíka a rychlé nohy při hře na Krvavý koleno. Celým úvodním týdnem nás provází němý plstěný kamarád Habroň, mrká po nás zpod žlutého klobouku. Když se zasteskne po rodičích, zachytíme se příběhu O neviditelném provázku. Kouzlu, které nás spojuje s našimi milovanými i na dálku.