První led (a taky bláto)
První led (a taky bláto)
Autor: Lucie Hořejší
První ranní mrazíky, první blátivé klouzačky a v lese zlato, kam až oko dohlédne. Podzim je překrásný, i když by mu sem tam slušelo víc sluníčka.
Putujeme dál a výš, vracíme se na místa, která máme rádi - na lezací strom na louce, na místa loučení z předchozích let - k liščí stezce i nad vodárnu. Vzpomínáme na kamarády, které už jsme vyslali do velkého světa - jak se asi mají? Nechybí jim les? A louka?
Procvičujme jazýčky i prstíčky - logopedické říkanky střídá příprava křížal z jablíček, která nám ještě zbyla ze Slavnosti úrody. Také počítáme o sto šest - víme, co je víc a co méně. Víme, kolik nás je i kolik máme na nohou holinek.
Zpíváme si o světýlku - chceme, aby nám svítilo s přibývající tmou. Chceme, aby svítilo i všem maminkám a dědečkům a morčatům - chceme ho rozsítit prostě pro všechny. S postupujícím podzimem to bude potřeba čím dál víc!