Slunce je štítem Michaela
Slunce je štítem Michaela
Lucie Hořejší
Slunce je štítem Michaela, temnotu přemáhá kopím světla, dny se krátí, dny se krátí, srdce rozjasňuje, srdce rozjasňuje, nad zářivým podzimem, Archanděl Michael kraluje.
Po týdnu jsme se opět setkali ve Stodolácké partě (a jurtě) zpět na Dvorečku. Předškoláci byli za hrdiny, hrdinně se chovali, ale moc nám toho o výstupu na Sněžku neprozradili - expedice tak zůstává lehce zahalena mlhou a tajemstvím, které objeví ti mladší třeba příští rok..nebo až ten následující.. Jejich čas přijde.
Podzim už jen neklepe na branku, přišel na Dvoreček v plné síle a pomalu barví listí na lískách kolem nás a vytváří nám ráno páru od pusy, když se vítáme. Líbí se nám. Zatím je sice víc šedý než barevný, ale to přesně odpovídá času svatého Michaela, který nám byl se svou statečností, mečem a bojem se strachy průvodcem celým týdnem.
Michaeli, Michaeli, světla Archanděli, nechť v tomto boji, dej sílu svoji, Michaeli.
Vyrábíme meče, kouzelné hůlky, hledáme draky - naše vlastní strachy - a povídáme si o tom, čím proti nim můžeme bojovat. Nebojácně vyrážíme na Dračí hřbet a cestou nacházíme různé dračí stopy a indicie. Prošel tudy? Není tu někde schovaný? Na konci týdne objevujeme v blízkém lese sněhově bílá andělská křídla, která nás posílají nelehkou cestou - po jednom nebo po dvojicích - do neznáma. Máme strach? Překonáme ho? Společně se umíme podpořit písní, která nám temnotu strachu pomůže rozsvítit. Všichni cestu zvládneme. Na jejím konci nás čeká sladká odměna v podobě jablíčka. A všimli jsme si vůbec tajemného (snad dračího?) oka schovaného v pozadí?