sv. Václav
sv. Václav
Petr Opavský
Některé věci se nesmí dělat, ale smí se provádět, stojí ve Švejkovi. Tak třeba my, v očekávání svatováclavského svátku, falšujeme peníze. Děláme to technikou frotáže, stejnou, jakou používáme v lese na otištění listů, šišek a kůry přímo ze stromu. Na dvacetikoruně je totiž vždy po ruce vyobrazení našeho světce ve zbroji, na koni, s korouhví. Jinou technikou, šablonou na látku, jsme vyráběli českému patronu prapor. Jemu na počest hrajeme pradávnou hru Král vysílá své vojsko. Nacvičujeme dobývání hradu za pomoci provazů. Dbáme na férovou hru s klacky, jejichž délka nepřesahuje délku paže. Kreslíme svatého Václava na velký formát, s atributy koruny, meče, pláště, kopí, přilbice, koně… Povídáme si o střední cestě Václavovy vlády, kdy domluva předchází souboji a souboj reprezentantů bitvě velkého vojska. Takovou domluvu prožíváme před spaním při pohádce O slonu a mravenci, o dvou kamarádech, kteří dokáží být spolu rádi, i když jsou tak odlišní. Naše oblíbená místa v lese se navlékají za sebe jako korálky, kam asi až dojdeme dnes? Ve finále nám Kateřina Molčíková zahrála předlouhý kus o svatém Václavu, jeho bratru Boleslavovi, bábě Ludmile, o tajemných stopách ve sněhu a o souboji s Vraclavem. Z mydlinek jsme vydobyli barevné rounové kuličky, hráli jsme za deště stolní hry. Pexeso, piškvorky a Doble.
Sláva ti, sláva ti, vévodo náš, buď pozdraven ty, kdo v péči nás máš.