Tak leťte!
Tak leťte, Stodoláčci a Habrováčci, leťte, předškoláčci!
Autor: Lucie Hořejší
Čas loučení. Na chviličku, na krátko, na léto, na 2 měsíce, na 62 dní, na pár rán a odpolední, než uzraje bez, než se sklidí obilí. Na viděnou malíčci, co už v září malíčky nebudete.
Čas loučení. Na pořád, na dlouho, než přijdete na některou ze slavností nebo na návštěvu, než se svět pootočí, než se náhodou potkáme v lese, než naprší a uschne. Na viděnou naši předškoláci!
Atmosféra loučení s předškoláky nejde popsat, musí se zažít. Šimrání v břiše, krásné místo, obdiv, vzpomínky, pyšní rodiče a prarodiče, zvuk kytary a violoncella, úsměvy, slzy. Dětské hlásky, bosé nožky, ptáčci, přechodové hole. Pár človíčků, kteří míří do velkého světa. Veselé i dojemné. Laskavé. Spojující. Slavnostní. Taková předškolácká loučení bývají. A bylo i tohle. Jsme na Vás pyšní, předškoláci. Tak leťte, my Vás pouštíme..
Procházíme známá místa, svačíme ve stínu stromů, koupeme nohy v potůčku, stavíme hráze, malujeme na kamínky, vaříme v kuchyňce, stavíme písečné stavby... Všechno plyne v rytmu roku tak, jak má. Že je to v této partičce naposledy vnímají možná více dospělí než děti. Není čas smutnit, je čas žít.