Usnul vrabec za komínem.. ve Stodole
Usnul vrabec za komínem.. ve Stodole
Autor: Lucie Hořejší
Usnul vrabec za komínem, tichounce tam dřímá,
přihoď Domčo ještě souček, přihoď Leni ještě souček, ať mu není zima.
Druhý lednový týden jsme zažili snad všechno počasí, které si lze představit. Mrazivé sněhové pondělí na bobech, vystřídala poctivá úterní ledovka a o dost teplejší středa, která však stále dovolovala sjíždět na všem možném všechno možné (i nemožné:)). Čtvrtek byl ve znamení studeného deště padajícího za mokré límce vodou ztěžklých bund. A v pátek jsme se rozloučili s posledními zbytečky sněhu. Škoda, bílá zimo. Mohla ses zdržet déle.. Brzy se nám vrať, prosíme a přejeme si.
Sníh už pokryl všechny střechy, na vrabečka padá,
přitulí se ke komínu, přitulí se ke komínu, nahřívá si záda.
Pomalu odstrojujeme Dvoreček ze slavnostního vánočního šatu. Ale opravdu pomalu, protože odpoledne se nám do mokrého sněhu často už ani nechce. Užíváme si teplo vyhřáté jurtičky, doháníme hraní si s kostkami, domečky a garážemi a malování všeho druhu. Také truhlu s převleky probíráme pěkně od spodu.
Dobře bylo vrabečkovi, v teple za komínem,
co mu dáme, až se vyspí, co mu dáme, až se vyspí, slaný rohlík s kmínem.
Putujeme po okolních lesích a svazích. Jak to tak děláváme. Nezastaví nás ledovka, nezastaví nás studený lednový déšť. Bílý sníh střídá hnědé bláto, náš starý dobrý známý! Bobujeme u řeky, bobujeme v lese, stavíme nový bunkr, kontrolujeme hráz, šplháme na mlžnou Červenou rokli. Máme se studeně, ale krásně. Je nás malinko, o to víc si užíváme jeden druhého, druhý třetího a tak dále.