Už šeří se a fouká...
Už šeří se a fouká...
Autor: Lucie Hořejší
Další týden zas utekl jako voda. Nebo spíš opadal jako listí v našich lesích nad Dvorečkem. Ze zlatého království kolkolem se pomalu stává hnědá pustina. Ze stromů listí mizí, ale o to více je ho pod nohama. Vyhazujeme ho, necháváme padat na hlavy a batůžky, brodíme se jím, skáčeme do něj, kloužeme se po něm, hrabeme ho a potom zas rozhazujeme, tvoříme z něj - navlékáme, nalepujeme, sušíme a sbíráme maminkám a tatínkům jako cenné dary... co vás ještě napadne, že by s listím šlo podniknout? :)
Z časů dušičkových jsme se plynule přesunuli do časů Martinových. Oboje má své pozdně podzimní kouzlo a příroda a počasí nám letos pomáhá si tajemné příběhy k těmto tématům lépe představit a podněcuje naši fantazii o to víc.
...byla velká zima, když Martin zabalený do svého temně rudého teplého pláště potkal u bran města schouleného chudáka, který prosil o pomoc. Martin neváhal a svůj plášť mečem rozpůlil a jednu jeho polovinu chudákovi dal...
Co pro nás znamená dobrý skutek? Rozdělit se o svačinku? Půjčit kamarádovi rukavice? Na co všechno přijdeme? Zpíváme si o Martinovi písně, vyprávíme příbehy, rozdělujeme se o narozeninové dobrůtky. Na pondělní slavnost jsme připraveni. Víme, že svatomartinský rohlíček nemůžeme sníst sami, ale že se o něj musíme s někým rozdělit.
A mimo Svatého Martina se také věnujeme logopedickým cvičení a hrátkám, abychom věděli, jak nám to mluví. Vypravujeme se dál do lesů, (znovu) objevujeme vodárnu a stráně nad závorou. Chodí nám to čím dál lépe, máme radost. A ve druhé polovině týdne máme velkolepé zážitky s kamarády z lipenecké školky - objevujeme doppravdické, živé dravce. Jsou malí i velcí. Někteří obrovští, že by nás snad mohli i odnést. A jsou neuvěřitelně rychlí. A které jsme vlastně viděli? Nechte si vyprávět - shlédnout představení dravců stálo za to, určitě budou stát za to i příběhy o nich.