Už šeří se a fouká a vítr si píseň brouká
Už šeří se a fouká a vítr si píseň brouká
Autor: Lucie Hořejší
Už šeří se a fouká a vítr si píseň brouká, přátelsky nás obejmi a pod teplý plášť nás vezmi,
Martine, sviť lucernou, ať můžem kráčet za Tebou...
Přivítali jsme listopad. Jedenáctý měsíc v roce. Ten předposlední. Měsíc, ve kterém tma a šero nabývají na síle. Měsíc, ve kterém stromy shodí veškerý svůj šat. Měsíc, ve kterém slaví svátek Svatý Martin.
V před-martinském týdnu jsme cvičili jazýčky, slavili narozeniny, putovali vysoko a daleko, volali sluníčko, ztráceli se v mlze, šustili spadaným listím, váleli sudy z kopců dolů, vytvářeli království, vyráběli skřítky, hloubili tunely, obědvali v lese, vyprávěli si legendy a příběhy, zpívali Svatému Martinovi. Měli jsme se krásně podzimně. Mlhavě i slunečně. Barevně. Hravě. Usměvavě. Vesele. Spolu v lese. Díky podzime, máme tě rádi!