Z pohádky do pohádky
Z pohádky do pohádky
Autor: Lucie Hořejší
Byla jednou jedna lesní školka. Na Dvorečku jí říkali. A do té lesní školky chodily děti, které přišly v neděli na velké oslavy narozenin Jednoho stromu - před tolika lidmi leckteré z nich třeba ještě nikdy nevystupovaly, ale vůbec se nezalekly a zvládly to náramně. A školka na ně byla tak moc pyšná!
Tyhle děti potom v pondělí ráno prošly školkovou brankou a věděly, že je před nimi celodenní putování do okolních lesů. A to také zvládly. Do kopců, z kopců, k vodopádu, který tam nebyl, s vlastním oběděm v termosce, s pláštěnkou, kterou nakonec nemusely použít. A ta školka na ně byla zas tak moc hrdá! Jak to zvládli i ti nejmenší. Jak si pomohli a jak se hezky měli. V zeleném lese. Tam, kde to mají nejradši.
Po dlouhém výletě si děti odpočinuly. A hned další den znovu vyrazily do lesů. Tentokrát korytem potoka, kde sem tam byla vidět voda a v ní tolik života! Děti měly lupy, atlasy a bádaly a bádaly. Také si opakovaly, jaké znají a umí pojmenovat stromy. Předškoláci zkoušeli malíčky a malíčci zkoušeli předškoláky. Taková spolupráce, taková radost. Školka se pořád dokola dojímala nad tím, jak skvělé má děti.
A další dny jí to jen potvrdily! Ve středu děti vyrazily na místo, kde se letošní předškoláci se školkou rozloučí. To napětí už tam viselo ve vzduchu. Děti to věděly. Okamžitě, bez vyzvání, si předškoláci to místečko začali uklízet a budovat k obrazu svému. To byla taková krása. Přemýšliví, činní, spolupracující a odhodlaní předškoláci. Zbývá vám něco málo přes měsíc. Školka to ví. A moc dobře si uvědomuje, jak moc jí budete chybět...
Další den si školka řekla, že s tím nastupujícím smutněním musí něco udělat. A vymyslela to báječně! Na dopoledne pozvala nové kamarády, které ty velké kluky a holky připravené na školu od září vystřídají. Zatím to jsou takoví pidižvíci, kteří se schovávají za tátovy kalhoty a máminu sukni. Ale to půjde. Školka to už zase ví. A moc se těší na tu jejich cestu. Až je za pár let vyprovodí, jako ty letošní báječné předškoláky. (Ale nepředbíhejme.)
Koncem týdnem tyhle báječné děti zažily ještě spoustu dobrodružství. Další plánované bádání v potoce nahradilo klouzání přírodní skuzajdou po mokré hlíně. Školka se smála pod fousy. Průvodci míní, děti mění. Ale když je na to prostor, je to ta nejlepší možná varianta. Také lezací strom ještě stihly děti navštívit. A bezové květy posbírat. Na co asi?
V pátek toho týdne školka zavírala svou branku s pocitem, že udělala všechno pro to, aby ti, kdo jí prošli, měli úsměv na rtech, kapsy plné pokladů a srdce plné krásných zážitků. Pohádky mají mít dobrý konec. Ta naše dvorečková má. Každý den.