Zase pospolu
Zase pospolu
Autor: Lucie Hořejší
Po rozděleném týdnu jsme zas konečně pospolu. Víme, že už ne na dlouho - o to víc si společných chvil vážíme. Předškoláci doprovázejí ve dvojících malíčky a snaží se zpomalit a přizpůsobit jejich tempu. Malíčci naopak mají předškoláky jako velké vzory - fandí jim při plnění předškoláckých výzev. Úplně sami od sebe přijdou a řeknou: "Kubo, ty to zvládneš," nebo "Mařenko, ty jsi fakt dobrá!". Nejsou to pro ně starší děti, na jejichž přátelství nedosáhnou. Jsou to kamarádi a snaží se jim v mnoha směrech vyrovnat. Občas to ale jde těžko. Jsou tak rychlí při sprinterských závodech na cestě. Jsou tak lesa- a stromů-znalí, když umí najít a pojmenovat tři jehličnaté a tři listnaté stromy. Jsou tak stateční, když škrtají sirkami, aby rozdělali ohýnek z přírodnin, co si sami nachystali. Jsou tak zruční, když vyřezávají a zdobí své předškolácké hole. A jsou tak odhodlaní, když dorazí na místo, které bude místem jejich poslední školkové slavnosti a rituálu loučení. Červen patří jim, velkým předškolákům - všichni už vědí, kam povedou jejich další kroky. Těší se a taky trochu obávají. A pilně se připravují na slavnost. Chystejte kapesníky, mámy a tátové, babičky a dědové, ségry a bráchové. Bude to zas krásné, překrásné..
Vedle plnění předškoláckých výzev, povídání si o týdnu, kdy jsme byli rozděleni mezi Pecák a Dvoreček, a vedle společného zpívání a tvoření stíháme i tradiční putování naší nejmilejší zelenou džunglí. Navštěvujeme oblíbená lesní místa - psí hroby, nové místo loučení - a potom i jedno místo úplně mimo les. Vypravíme se k Rybce - na místo, kde je řeka Berounka mělká a krásně vyhřátá. Na místo, kde se dá na ruce i nohy malovat černým bahnem. Na místo, kde leží stovky malých i větších mušliček. Na místo, kde se můžeme až po krk ponořit do vody. Na místo, kde je léto v plném proudu a my jsme jeho součástí.
Umíme se také pozdravit jako Eskymáci, předat si energii, aniž bychom se navzájem dotkli, jako Indiáni, podat si při pozdravu ruku jako naši sousedé z Německa. Sklízíme první plody naší společné dvorečkové zahrádky. Jahody jsou tak sladké! Zato rybíz - ten tedy ještě sladký rozhodně není - a bude vůbec někdy? Jaké ovoce kdy dozrává? A jaký máme vlastně měsíc? Jóóóó, vždyť jsme o tom mluvili na začátku - měsíc červen. Poslední měsíc ve školkovém roce. Poslední měsíc pro Vás, naši stateční předškoláci! Tak vzhůru do něj!